říjen 2024
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | |
07 | 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 |
14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
28 | 29 | 30 | 31 | |||
< | > |
9. Den - Cesta do Německa
Naše pařížská mise byla naplněna, jsme bohatší o spoustu zážitků a chudší o mnoho eur. Jen tak na okraj, ve Francii ty éčka tak nějak ochotněji odlétaly pryč, o dost více než třeba v Německu, na které jsme více zvyklí. A nejmarkantnější to bylo v již zmiňovaném Disneylandu. Ale samozřejmě nelitujeme, jen tedy zbývá vyklidit pokoj v hotelu a přesunout se na další štaci. Podle původního plánu už jsme měli zamířit domů, ale skoro na poslední chvíli jsme plány trochu upravili a stavíme se ještě v německém Phantasialandu. Zajížďka to zase tak velká není, trasa je delší sotva o 100 km a navíc to využijeme k rozpůlení zpáteční cesty, přece jenom 1000 km je slušná porce. Do Phantasialandu se potom chystáme ještě jednou, s autobusovým výletem, který se bude konat přesně týden poté a tak aspoň zkontrolujeme, v jakém stavu jsou dokončovací práce na nové vodní dráze Chiapas.
Včera v Asterixu nám propršel skoro celý den, a když jsme vytáhli paty z pokojů a šli na snídani, tak byla obloha blankytně modrá, slunce krásně svítilo, prostě den jak vymalovaný. Ale naopak se ještě více ochladilo, ono ani předtím nebylo žádné vedro, na to, že podle kalendáře bylo ještě léto, tak teplota přes den byla nejčastěji na hodnotách 13 – 15 °C. Teď po ránu bych odhadl teplotu na pár stupňů nad nulou. Tak jsem ještě zašel zaplatit za hotel a překvapilo mě, že si recepční řekla jen o asi 250 €. Bylo mi to divné, ta částka měla být o dost větší, tak jsem se jí zeptal, jestli to je opravdu pravda, čtyři lidé ve dvou pokojích skoro týden? Trvala na svém, ale pak jsme si vysvětlili, že to je účet jen za snídaně, které se objednávaly extra plus městská daň. Zbytek částky, platba za vlastní ubytování, mi již byla stržena z karty, s čímž jsem nějak nepočítal. Už jsme tento fórek v minulosti párkrát zažili, že nebylo jasné, co se platí hotově na místě a co předem z karty. Každý rezervační portál a vlastně i hotel a třeba i půjčovna aut k tomu přistupuje jinak, někdy použije kartu jen jako sichr při rezervaci, jindy si peníze rovnou strhnou, aniž by bylo vždycky úplně jasné, jak to vlastně je. Ale nijak zásadní problém to nebyl, sedli jsme do auta a vyrazili na zhruba 500 km dlouhou cestu. Bylo jasné, že pojedeme přes Belgii, trasovač Googlu zvolil cestu trochu obloukem zpátky přes Paříž, ale navigace pro změnu navrhla cestu trochu jinou, zpět na východ, ale přes Belgii také. Této trase jsme dali přednost a až během jízdy zjistili, že se ve Francii úplně vyhnula dálnicím, takže jsme jeli vlastně na úrovni našich silnic první třídy, občas maximálně čtyřproudá komunikace. Bylo to o něco méně plynulejší, protože jsme občas jeli i přes obce, ale byla neděle, malý provoz a alespoň jsme ušetřili na dálničních poplatcích.
Belgie je trochu zajímavá tím, že její dálnice jsou po celé délce osvětleny (nemůžu to tvrdit za celou Belgii). Tedy teď bylo denní světlo, tak nesvítily, ale stožáry s osvětlením byly poctivě po celé naší trase. A ještě jednu vlastnost belgické dálnice mají, a sice že nedisponují benzínkami, nebo naprosto minimálně. Za asi 200 km jsme nenarazili ani na jedinou, takže jsme využili sjetí do jednoho městečka, abychom zašli na kávu a na toaletu. První, co nás zaujalo, byly miniaturní dopravní značky, pravda, s výjimkou značky Dej přednost v jízdě, ta byla normálních rozměrů, ale ve srovnání se svými drobnými kolegyněmi působila giganticky. Zastavili jsme na malebném, upraveném náměstíčku, na venkovní zahrádce jedné kavárničky v ledovém větru jsme doplnili zásoby kofeinu a pokračovali dále až do Německa. To jsme poznali podle chybějících stožárů na dálnici a na jedné z benzínek, už před Kolínem nad Rýnem, jsme konečně pojedli. Do Troisdorfu, předměstí Kolína, kde ležel náš hotel, už to byl jenom kousek. Hotel byl tentokrát velmi hezký, relativně prostorný, v okolí byla i možnost občerstvení, ale problém byl opět s internetem. Ze zdi koukal krásný kabel s vysokorychlostním internetem a přímo lákal k připojení notebooku. Nebyla to ale bezplatná služba, ba naopak. Cena tak trochu odrazovala, ale my internet samozřejmě potřebujeme, ale v prostorách recepce a baru, respektive snídaňové jídelny wifi připojení naštěstí bylo. Takže jsme si vyřídili nutné věci a šli zalehnout, neboť nás čekala návštěva Phantasialandu.
Přejít na desátý den - Phantasialand
Všechna práva vyhrazena. Určeno jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu provozovatelu webu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na www.horskedrahy.eu a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv, MMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích