březen 2024

Po Út St Čt So Ne
01 02 03
04 05 06 07 08 09 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
<   >




PortAventura 2010 (napsala Marťula HD)

Letošní dovolenou jsme si vybrali právě kvůli tomuto parku. Nachází se v letovisku Salou, na pobřeží Costa Dorada ve Španělsku (asi 100 km jižně od Barcelony). Líbila se nám kombinace relaxace u moře s možností návštěvy zábavního parku a také dvou akvaparků, které se tu nachází.

Tento park má nejdražší vstupné ze všech parků, které jsme doposud navštívili. Jednodenní vstupné stojí 44 Eur. Dále jsou tu možnosti jako dvoudenní vstupné do parku za 66 Eur nebo kombinace dvoudenního vstupného do parku a jeden den vstup do akvaparku za 76 Eur. My však nevyužili ani jednu variantu a zakoupili jsme si týdenní vstupenku do parku za 79 Eur. Musím ještě podotknout, že letos slaví Port Aventura 15. výročí od založení parku a dárkem pro návštěvníky je, že jednodenní vstupenka platí také druhý den zdarma. Takže se vlastně letos dvoudenní vstupenky neprodávají. Kromě těchto vstupenek jsou v parku také předbíhačky. Můžete si zvolit ze dvou druhů. První jsou neomezené předbíhačky, které stojí dalších 44 Eur. Dostanete náramek na ruku a můžete jezdit neomezeně přednostně na všech atrakcích. Druhá předbíhačka je za poloviční cenu a můžete jen přednostně na každé hlavní atrakci jen jednou. Dostanete kartičku, do které vám obsluha zaškrtne, kterou atrakci jste již absolvovali. Určitě mají předbíhačky v hlavní sezóně význam, ale v našem termínu vážně nebyly potřeba. Bylo mi líto lidí, kteří si ji za tolik peněz zakoupili a šli přednostně na atrakci, kde i tak nestál nikdo. Byly to doslova vyhozené peníze.

Port Aventura mě okouzlila na první pohled. Je to nádherný park. V tomto parku je zajímavé to, že na všechny atrakce nemůžete čekat zvlášť na první řadu. Čekáte, která řada na vás vyjde, nebo řeknete obsluze, že chcete do první a oni vás tam nechají počkat. Také záleží na obsluze, která tam je. Někteří jsou docela nekompromisní a určí vám sedadlo. To mě docela překvapilo a moc se mi nelíbilo. Obsluha vybírala sedadla, kam si máte sednout. Zbytečně tak trvalo odbavení docela dlouho. Park je rozdělený na několik částí. První část je Středomoří. Je to vlastně úvodní část celého parku. Proto působí hrozně hezkým dojmem. Malebné domečky, jezero, rybářské lodě, záhony kytiček. Vše je tu upraveno a uklizeno. Zde je velké množství obchůdků a restaurací, které se nachází právě ve zmiňovaných domečkách. Všechny obchůdky jsme pošli snad několikrát a musím říct, že tu je největší množství suvenýrů, jaké jsem kdy viděla. Prodávají obrovské množství jak triček, tílek, šatů, šátků, kraťasů, bundy, pláštěnky, ale také batohy, peněženky atd. Prostě vše, na co si jen vzpomenete. Navíc se mi líbí, že oblečení můžete nosit i v běžném životě, nejen v parku. Takže jsme neodolali a během týdenní návštěvy nakoupily různé suvenýry včetně triček. Můžete si tady půjčit dokonce i kočárky a vozíčky pro děti, invalidní vozík. Vše však stojí okolo 10 Eur.

V této části se kromě nástupní a výstupní stanice vyhlídkového vláčku, ale také lodičky, která objíždí část parku po vodě, nachází jediná atrakce, a to vystřelovací horská dráha Furius Baco. Líbí se mi, jak je nádherně zakomponovaný do tématiky. Část dráhy je postavená na rybníce, který tu dotváří tématiku středomoří. A jaký tedy je Furius Baco? Naše první jízda byla ve třetí řadě. A to právě jen kvůli hrozné paní, která obsluhovala. Chtěla jsem jít do první řady. Nikdo na ni nečekal a i přes mé prosby řekla ne a ukázala jiné místo. Byla jsem z toho docela nešťastná a hodně mě to naštvalo. Naštěstí jsme na Furia čekali jen chvíli. Čekat 2 hodiny dlouhou frontu, chtít se svézt v první řadě a obsluha tě vykáže jinam, to je vážně na zabití obsluhy. Pocit vystřelení na nejrychlejší vystřelovací dráze v Evropě byl úžasný. Poté ale jízda místy hodně škubala, hlavně tedy pro pasažéry, kteří sedí na vnější straně vláčku. Sedět uprostřed je mnohem pohodlnější a víc si jízdu užijete. Nejlepší je ještě sedět na pravé straně vláčku. Tam je jízda umocněna těsným průjezdem okolo skal. Skvělý pocit zažijete také na vývrtce, která je konstruována tak, abyste ji projeli co nejpomaleji a užili si tak pocit, že vás to vyvléká ze sedačky. Celkově je jízda docela krátká, ale rychlá. Dříve každý vláček natáčel video z jízdy, nyní jsou však kamery odstraněny a v sedadlech jsou jen prázdné díry. Nevím, zda se kamery jen vylepšují nebo budou odstraněny natrvalo. Možná o videa nebyl takový zájem, když stálo 16,50 Eur. Naše druhá jízda byla už v první řadě (vyměnili obsluhu). Tam ale docela hodně fučelo a nepřipadalo mi, že by to byl lepší zážitek než z jiných řad. Proto jsme si už další jízdy sedali raději jinam než dopředu. Jeden den v parku začalo trochu poprchávat a do první řady si sedli lidi s pláštěnkami. My seděli hned za nimi. Furius vystartoval a celou cestu bylo slyšet jen svištění pláštěnek. Já tomu nějak nevěnovala pozornost a užívala si jízdu, ale při dojezdu jsem se koukla a nestačila se divit. Ti před námi seděli s roztrhanými pláštěnkami doslova na kusy. Proužky pláštěnek za nimi vlály a celý vláček lidí se jim smál, jak dopadli. Za celou dobu návštěvy parku jsme na Furia čekali minimální čekací doby a to většinou 5-10 minut. Vláčky jezdili vždy dva a odbavení bylo docela rychlé. Někdy se stalo, že byla na tabuli napsaná čekací doba třeba 1 hodinu a v momentě, kdy jsme prošli frontištěm dovnitř jsme zjistili, že je čekací doba 5 minut nikoliv hodinu a jeli jsme třeba 3x po sobě. Zažili jsme ale také opačný případ, kdy bylo na tabuli napsáno 5 minut a přijdete dovnitř a tam hodně lidí tak na 30 minut. To už jsme však byli zmlsaní z prvního dne a žádných front, proto jsme se otočili a šli raději jinam. Fronty v parku byly hodně nárazové. Jednou se čekalo hodinu a pak když se jdete podívat podruhé, nebyla fronta žádná. Věděli jsme však, že se na Furia nedá chodit hned po otevření parku, protože to je po cestě hned první atrakce a budou tam všichni. Ale také se na něj nedalo chodit před zavírací dobou parku, protože opět na něm byly velké fronty při cestě ven z parku. Můžu vám ale říct, že by se mi nechtělo čekat hodinové nebo dokonce dvouhodinové fronty, kterými je tento park prohlášený. Jen při průchodu nekonečně dlouhým frontištěm, kdy jdete nejdříve vinohradem, poté čekáte minimálně dvě hodiny vevnitř, mi běhal mráz po zádech. Měli jsme docela štěstí, že jsme byli o tyto zážitky ušetřeni. Ve středozemí se také nachází stánek, kde si můžete zakoupit fotografie z parku. Nejedná se o fotografie z atrakcí, ale z vaší návštěvy parku. Po parku totiž chodí fotografové a mohou vás kdekoliv vyfotit, dají vám číslo fotografie a vy si ji můžete v tomto stánku prohlédnout, popřípadě zakoupit.

Na Středomoří navazuje další část parku a to Divoký Západ. Dominantou této části je Grand Kaňon, ve kterém jsou zakomponované vodní rafty neboli Grand Canyon Rapids. Na raftech nebylo nikdy moc lidí, a proto jsme na nich jeli vždy, když jsme šli kolem. Výhodou bylo, že je na frontiště vidět už od vchodu, tak víte, na čem jste. Jízda na raftech je opravdu hodně divoká, rafty jezdí hodně rychle. Líbí se mi celé prostředí Grand Kaňonu, vodopády, skály a peřeje, kterými se projíždí. Během jízdy jsou dvě místa, kde na vás můžou z venku stříkat vodními děly. Bohužel i vodní děla nejsou zdarma a stojí 1 Euro. Jízda ale strašně rychle uteče, zdá se mi docela krátká. Je to asi kvůli tomu, že jsou opravdu rychlé. Z raftů jsem odcházela vždy docela suchá, což mi docela vyhovovalo. Ale je pravda, že jsem se snažila vodě vyhýbat. Ale párkrát se nám stalo, že v peřejích šplíchla do raftu tak obrovská vlna, která zlila pasažéry od hlavy až k patě. Naštěstí šlo vždy o naše spolucestující nikoliv o nás :-). Rafty nejsou jedinou vodní atrakcí, která se v této části nachází. Jsou tu také klády jménem Silver River Flume. Odbavení na nich trvalo déle než na raftech. Čekali jsme většinou okolo 20 minut. Klády jsou hodně dlouhé a líbí se mi, že jsou propletené s další atrakcí v parku a to s vláčkem El Diablo. Klády mají tři sjezdy. První dva jsou docela malé, ale ten poslední je hodně vysoký. Klády nemají žádnou tématiku, ale nepamatuji si klády, které by vypadaly hodně dobře a byly by zakomponovány do tématiky. U nich to prostě asi nejde. I když nástupiště zvenku vypadalo jako starý mlýn, kolem tekla řeka. Takže vlastně tématika byla u vchodu a východu z atrakce. Klády vás docela hodně zlijí, hlavně poslední sjezd. Na této atrakci si můžete zakoupit fotku. Dokonce máte dvě možnosti. Vaše fotka je vyfocena hned 2x. Jednou jste na ni zblízka na lodičce jen dva, podruhé je vidět celá lodička se všemi pasažéry v ní.

V této tématické části se nachází také hodně atrakcí pouťového typu. Je tu například Carrousel, dále Wild Buffalos, což jsou narážecí autíčka, Buffalo Rodeo, které jsou také narážecí autíčka, ale pro ty nejmenší. Crazy barrels, což je něco podobného jako je na poutích Break Dance. Dále je tu dětská dřevěná horská dráha Tomahawk. My jsme si ji také zkusili, ale musím říct, že je hodně slabá. Jezdí se na ní jen po jednom ve vozíku a zážitek z jízdy nebyl nijak zvlášť úžasný. Proto jsme si ji zkusili pouze jednou a víckrát jsme na ni už nešli. Jedinou extrémní atrakcí v této části je dřevěná horská dráha Stampida. Jedná se o dvě dřevěnky, které jezdí vedle sebe a jakoby spolu závodí. Frontiště na Stampidu je opravdu hodně dlouhé, my naštěstí vždy celé prošli a čekali až skoro u nástupního místa. Před koncem frontiště si vyberete, zda chcete jít na modrou nebo červenou dráhu. Obsluha poté odbavuje oba vláčky zároveň. Jízda je docela nepohodlná a dost vás jízda vyklepe. Mně se zdá, že je jízda na modré horší než na červené. Ale možná je to jen můj pocit. Mně to však nevadí, mně se i tak dřevěnky líbí. Na ní se mi líbí, že je docela vysoká a je z ní rozhled na park. Je také super, že se během jízdy vláčky oddělí a poté se potkáte v protisměru. Do cíle však přijedete opět zároveň. Když bylo v parku málo lidí, připadalo mi, že obsluha schválně zdržuje a natahuje čekací doby a zvětšuje fronty. Schválně nejezdila Stampida úplně plná ale například poslední tři vagonky u obou byly zavřeny, aby na nich nikdo nejezdil. Jen aby se čekalo déle. Celá část Divokého Západu je propracovaná do nejmenšího detailu. Je tu zobrazené celé městečko včetně zubaře, školy, hřbitova. Nechybí tu staré povozy, koňské sedlo a jiné doplňky patřící do divokého západu. Myslím si, že leckteré kulisy ve filmech o divokém západě nejsou tak dokonalé jako právě ty v Port Aventuře. Jsou tu také obchůdky se suvenýry, stánky s občerstvením nebo dokonce herna s automaty a jinými hrami pro děti a malé gamblery :-). V této části jsme navštívili show Bang Bang West. Jedná se o westernové přestavení, které je o banditech, kteří ukradnou truhlu s pokladem. Celou dobu pak o něj bojují, jezdí na koních, koňských spřeženích. Nechybí ani kaskadérské kousky jako například honičky v koních, pády ze střech… Celá show je navíc i vtipná. Moc se jim povedla. Nejlepší byl asi úvod, kdy ještě než představení začalo a lidé se chodili usadit, chodil kolem opilý Mexičan s lahví tequily a dělal si z ostatních srandu. Schoval se například do prázdného sudu, když šel někdo kolem, bafnul na něj. Celé publikum se smálo. Nebo třeba když šel kolem někdo s pivem, poprosil ho, zda mu dá napít. Stříkal na lidi vodu. Měli to prostě skvěle vymyšlené a zapojili do děje i kolemjdoucí. Jak jsme byli rádi, že jsme tam přišli včas a nedělal si srandu nikdo z nás. Představení bylo podobné jako například Kaskadéři v Mirabilandii s tím, že bylo předělané do westernového stylu.

Na tuto část navazuje MEXICO. V mexické části jsou opět restaurace a obchůdky se suvenýry. Líbí se mi, že v mexických obchůdcích najdete suvenýry právě s tématikou Mexika. Včetně jejich tradičních oblečení, mexických klobouků a sombrer přes různá ponča, náušnice…

Největší dominantou této části je volný pád Huracan Condor. Musím říct, že se jedná o nejlepší atrakci z celého parku. Je naprosto dokonalý a se svojí výškou 100 metrů patří opravdu k největším volným pádům a nejextrémnějším, na kterém jsem kdy byla. Na něm je zajímavé to, že má kolem dokola celkem 5 vozíčků, každý pro 4 osoby. Může tedy na něm být zároveň až 20 lidí. Dva volné pády jsou na stání, tři na sezení. Navíc každý volný pád jezdí sám nezávazně na ostatních. Takže zatímco jedni padali dolů, druzí jeli teprve nahoru. Málo kdy se stalo, že by byly v provozu všechny volné pády. Většinou jezdili jen tři a to oba na stání a jeden na sezení. Čekací doby na něj nebyly skoro žádné, proto jsme ho zvládli klidně 3x po sobě. Když jsme se na něj poprvé odhodlali, ani jsme se nenadáli a už jsme seděli, tedy spíše stáli v sedačce. Bylo to strašně rychlé a už jsme jeli nahoru. Nejdříve jedete v uzavřeném prostoru, poté vyjedete na volné prostranství a zjistíte, že už teď je to vysoko. Navíc nejste ještě ani v půlce. Já se držela jak klíšťák a bála se podívat pod sebe dolů nebo dokonce i nahoru, kdy bude konečně konec. Nahoře už na vás čeká fotoaparát. Než se nadáte, tak vás vyfotí a v tom okamžiku padáte dolů. Nejdrsnější na tom je, že volný pád během pádu dolů ještě zrychluje a vy si myslíte, že snad nikdy nezabrzdí. Zabrzdí až opět uvnitř v budově. Musím říct, že takový strach, jaký jsem na tomto pádu měla, jsem už dlouho nezažila. Ale to bych nebyla já, abych na něj nešla hned znovu. Myslela jsem si, že už to bude lepší. Ale opět jakmile jsem byla ve vzduchu, zmocnil se mě děsný pocit strachu. Na samém vrcholu jsem se ani neodvážila pustit, abych zamávala do foťáku, protože bych se nestihla chytit při pádu dolů. Na Huracanu si nemůžete vybrat, zda chcete raději sedět nebo stát. Stojíte jednu frontu a poté na vás prostě něco vyjde. Na nás vyšel skoro vždy volný pád na stání, který ještě umocňoval pocit strachu. Když jsem na volném pádu seděla, připadala jsem si daleko bezpečněji a žádné děsivé pocity jako na stojícím pádu se mě nezmocňovaly. Na volném pádu jsme byli ze všech atrakcí nejvíce a to 18x. Musím říct, že jsem se však přestala bát až po dvanácté jízdě :-). To jsem se dokonce zkoušela pustit a padala bez držení. Nejdříve jsem držela za ruku přítele, potom jsem to zvládla už i sama :-). Celou dobu jsem chtěla natočit video a udělat pár fotek z této atrakce, a proto jsem se musela naučit nebát a zvládnout ho bez držení. Natáčet šlo ale pouze ze sedaček na sezení. Tam šel foťák schovat, aby si ho obsluha atrakce nevšimla. Byli totiž docela přísní a nekompromisní. Vzali vám i brýle z očí. Takže jedny z posledních jízd jsem už i natáčela videa a také fotila. Je to ale tak strašně rychlá jízda nahoru i dolů, že moc fotek udělat vážně nestihnete. Lepší je si jízdu pořádně užít, podívat se po okolí než blbnout s foťákem a nemít z jízdy vůbec nic. Jeden den se nám stalo, že byla na volný pád docela veliká fronta nejméně na 40 minut, proto jsme si stoupli do fronty pro jednotlivce, kde nestál nikdo. Obsluha jednotlivci poté doplňuje vozíčky a vy máte šanci, že se svezete rychleji. Já nečekala ani minutu a hned mě vzali dovnitř. Je to obrovská výhoda. Huracan fotí asi nejlepší fotku z celého parku. Jste na ni dobře vidět a ještě je vidět celý volný pád až na zem. Fotku je ovšem lepší koupit ve dne než v noci, kdy je pod vámi vidět už jen tma. My si fotku z atrakce za 7 Eur koupili. Výhodou je, že se dají všechny fotky také poslat na e-mail a to za 5,90 Eur. Nevím však, v jaké bude kvalitě. S tím zkušenosti bohužel nemáme.

V této části se nachází další atrakce pouťového typu jako například Yucatán. Jedná se o housenkovou dráhu. Dále jsou tu také různé dětské atrakce. My však na pouťové atrakce nechodili, v parku bylo mnoho jiných zajímavých atrakcí než točící nesmysly, po kterých nám bude akorát špatně od žaludku. Parádní atrakcí této části je Templo del Fuego. Jedná se o představení, které všem doporučuji navštívit. Kdo byl v Port Aventuře a nebyl v Templu, jakoby v parku nebyl :-). Nejdříve jste v místnosti, kde vás provází dva dobrodruzi, těm samozřejmě nerozumím, mluví totiž španělsky. Ale nechybí tu efekty, kdy zhasne světlo, a kolem vás vidíte jen svítit oči netopýrů, začne bouřka a kolem vás to duní, až se zem otřásá. Všichni ječí a piští. Tato atrakce je od 140 cm výšky. Je to dáno právě tím, že si tam rodiče berou malé děti, pak se zhasne, začnou všechny efekty a děti začnou brečet, bojí se a rodiče s nimi odchází ven, kdy ruší všechny ostatní ve sledování této show. Poté vás pustí do druhé místnosti, kde se postavíte za zábradlí. Před vámi je jezero a skály. Najednou se začnou bortit schody a nastanou výbuchy. Začne všude hořet a vy cítíte žár ohně. Z vody vybuchují gejzíry vody a nakonec nastane tma a propadne se s vámi zem. To už všichni opět piští a poté tleskají výbornému představení, které opravdu zaujalo. Navíc se mi líbí, jak mají všechny tyto prostory zakomponovány v parku a schovány v tématice. My si toto představení zopakovali příští návštěvu ještě jednou, protože se jim opravdu povedlo.

Navštívila jsem také atrakci typu steeplechase. Ale jedná se o docela pomalou jízdu, spíše pro malé děti než pro dospělé. Takže jednou a dost. Další parádní atrakcí, která se nachází v této části, je vláček El Diablo. Jedná se o atrakci rodinného typu. Vláček má tři výtahy a celková jízda na něm je dost dlouhá a rychlá. Navíc je z něj docela dobrý výhled na ostatní atrakce parku jako například na celého Draghon Khana nebo na Stampidu. Atrakce je propletena s vodními kládami. Takže projíždíte kolem lidí na lodičkách. V některé části hodně blízko, že na nás lidé z klád stříkali vodu. Naštěstí se netrefili. Vláček jsme si hodně oblíbili, a protože se na něj vůbec nečekalo, chodili jsme na něj docela často. Byla to snad jediná atrakce, ze které se nedala koupit fotka. Myslím si však, že během jízdy tam foťák je, jen byl celou dobu zavřený obchůdek, který se u vláčku nachází. Celá mexická část je moc hezká. Nechybí ani pyramidy a různé mexické dominanty, které do této části patří. Vše je tu poznamenáno Mayskou kulturou. Já neodolala a vybrala si náušnice právě z Mexika :-).

Navazuje další část parku Čína. Do ní vcházíte čínskou bránou a připadáte si jak v jiném světě. Jdete okolo hradeb a po pravé straně stojí dominanta celého parku Draghon Khan. Je to opravdu krásná horská dráha, má úžasnou siluetu a je vidět z obou stran, když vcházíte do čínské části. Pod Draghonem projíždí vyhlídkový vláček. Nechybí upravená a čerstvě posečená tráva s malými keříky a bonsajemi. Já se na Draghona nemohla vynadívat, jak byl úžasný. Jsou tu typické čínské domečky, obchůdky a restaurace. V obchůdcích prodávají typické čínské slunečníčky s čínskými znaky, které známe z filmů, nechybí různé druhy čajů, čajové konvice a soupravy, čínský oděv. Prostě vše, co se opravdu nosí a prodává v Číně. Jsou tu i různé stánky s tetováním nebo vám zapletou do vlasů různé provázky a barevná pera. Je tu dokonce i kašna s čínským drakem, který plive vodu před sebe. Někdy to byla docela sranda, když trefil nic netušícího kolemjdoucího. Čínská čtvrt se mi moc líbí, a i když je vše tak barevné a malované, nepůsobí to kýčovitě. V této části se nachází opět atrakce pouťového typu jako například Tea Cups nebo řetízkový kolotoč. Ten jsem však vyzkoušela, protože jsem ještě nikdy v žádném parku na řetízkáči nebyla. Některé sedačky jsou na něm dokonce pro dvě osoby. Při jízdě samotné vás kolotoč zvedne do výšky a během jízdy jste jednou více nahoře a podruhé zase dole. Docela dobrý.

Ze všech atrakcí parku jsem se těšila nejvíce právě na Draghon Khana. Takové vláčky já prostě miluju. Hned první den jsme po Furiu, Huracanu mířili rovnou na Draghona. Přišli jsme k němu a frontiště bylo úplně prázdné. Zrovna odjížděl jeden vláček, a nečekal tam vůbec nikdo. Prošli jsme prázdným železným frontištěm, které spíš připomínalo bludiště, a šli rovnou do první řady. Při takové návštěvnosti jezdil jen jeden vláček. Počkali jsme tedy, až se vláček vrátí. Mezitím přišlo ještě pár lidí. Bála jsem se, jestli vůbec poloprázdný vláček pustí. Naštěstí ano. Jízda v první řadě byla parádní. Vyjeli jsme nahoru a byli docela vysoko. Ale vůbec jsem se nebála. Na takovou výšku jsem zvyklá například z Katuna nebo ze Silver Staru. Z vrcholu byl krásný výhled na přístav v Tarragoně a na moře. Bylo nádherně modrý. Následoval první a nejprudší sešup dolů a poté hned do loopingu. Zvedla jsem ruce nahoru a jízdu si užívala. Musím však říct, že první sjezd je s porovnání s ostatními horskými dráhami docela slabý. Zdál se mi prudší i na Goliáši ve Walibi. Jízda na něm je však hodně pohodlná, vláček je parádní, necuká a vy si můžete krásně jízdu užít. Na můj vkus má však Draghon až moc loopingů a vývrtek. Bohatě by mi stačila půlka jízdy po první brzdu a byla bych spokojená. To zvládáte si jízdu užívat. Potom už je těch otoček přes hlavu až moc a když dojedete, tak si při východu z atrakce připadáte, jako když jdete z hospody. Nikdy jsem si netroufla jet na této atrakci 2x po sobě. I když mě to docela mrzelo, protože se mi jízda hodně líbila a byl to opravdový zážitek. Každý den návštěvy jsme ho dali jen jednou. Jen jeden den jsme šli ráno a pak ještě odpoledne podruhé. Mrzí mě to, že jsem ho zvládla celkem jen 8x. Katun v Mirabilandii jsem dala jeden den dokonce 7x a nic mi z toho nebylo. První řada na Draghonu na mě vyšla asi 4x a byla jsem za ni opravdu ráda. I když musím říct, že poslední řada byla taky skvělá. Má to své kouzlo. Sedíte vzadu. Vidíte před sebou celý vláček. Cítíte, jak vás předchozí vagónky táhnou dolů. Prostě první a poslední řada jsou na takových atrakcích vždy nejlepší. U Draghona jsem nepochopila, proč si musíme s sebou brát boty. Já měla jen žabky a vyzula jsem si je. Přišla za mnou obsluha a řekla mi, ať si je nasadím. Já jim vysvětlovala, že je ztratím, že je neudržím při tolika loopinzích, ale to je nezajímalo. Byli nekompromisní. Navíc jsem nohama ani nestála na zemi, takže bych je ani o zem nezapřela. Musela jsem si je však nasadit. Vzpomněla jsem si na Vaška HD, který říkal, že se to stalo jeho kamarádovi také. Že si pak celou jízdu zkazil tím, že si držel boty v ruce, aby je neztratil. Přitom na Furiu a jinde jsem si je sundávala. Ukázali mi, že si je mám opřít před sebe o bok atrakce. Tak jsem to zkusila. Naštěstí to šlo. Během toho týdne jsem si všimla, že to tak říkají každému, kdo si boty sundal. Obsluha nahoře, která pouštěla atrakci, vždy nahlásila, kdo nemá boty, že se má obout. Doteď nechápu, co jim na tom vadilo. Dokonce i jednu jízdu těsně před puštěním vláčku řekli jedné paní, že si má sundat sluneční brýle. Byla připnutá ve vozíčku, a místo aby jí ty brýle vzali a schovali, měla si je celou jízdu držet v ruce. Seděla vedle mě a celou jízdu nahoru přemýšlela, jak se bude držet a co udělat, aby jí brýle nespadly z ruky. Myslím, že bylo lepší si je tedy nechat na očích.

Čínská čtvrt se s vámi loučí opět čínskou bránou a navazuje Polynésie. Ta je asi nejhezčí částí parku. Všude různé druhy palem. Jezírka a vodopády. Domečky se střechou z rákosí. Tak přesně vypadají i obchůdky v této části. Mají tu dokonce i značkové obchody typu Quicksilver, restauraci Bora Bora, která je s vyhlídkou na show. Tady se mi asi nejvíce líbily obchůdky se suvenýry. Měli tu různé šátky, ze kterých si sami uděláte šaty nebo top. Sponky do vlasů s květinami typickými pro Polynésii, květinové věnečky na krk, které znáte z Havaje. Jsou tu i typické dřevěné bytové doplňky jako různé sošky, dřevěné masky na zeď, bubínky různých velikostí. Já opět neodolala a v tomto obchůdku jsem si koupila alespoň sponky do vlasů. V této části jsme navštívili show Aloha Tahiti. Jednalo se o představení typických domorodců, kteří nejdříve přijeli na lodičce, měli na sobě masky a typický oděv, který zakrýval jen to nejnutnější. Hrála do toho Tahitská hudba a tanečnice předváděli svoje svůdné tance. Docela zajímavý a poučný to bylo :-). V této části se nachází Sea Odyssea. Jedná se o virtuální realitu, která je letos nově ve 4D. Na výběr máte ze dvou filmů. Dopoledne promítají Mumii a odpoledne Dinosaury. Nejvíce zajímavé je, že jde o obrovské prostory a několik promítacích místností, které však nejsou z parku vůbec vidět. Vše je schované ve skalách a vodopádech. Vy jdete jakoby do jeskyně a ocitnete se v dlouhých chodbách, které slouží opět jako frontiště. Ani jsem nevěděla, zda jsme v podzemí nebo kde vlastně jsme. Před promítáním dostanete 3D brýle. Poté vás napočítají do jednotlivých řad a pustí do místnosti, kde se usadíte do sedaček. Jakmile pustí film, zem se pod vámi propadne dolů a vy jste ve vzduchu. My si jako první vybrali film o Mumii. Byl docela dobrý. Procházíte nějakými místnostmi a najednou vyleze z rakve mumie. Celou dobu Vás honí a vy před ní utíkáte. Jen si myslím, že 3D efekty tam nejsou až tak moc znát. Není tam tolik efektů jako v jiných kinech a obraz není přímo před vámi, jak jsme zvyklí. Rozhodně je lepší kino v Europaparku nebo v Mirabilandii nebo kdekoliv jinde. Během naší návštěvy jsme šli i na druhý film o dinosaurech. Ten měl ještě méně efektů než ten s mumiemi. Dívat se na něj dalo, byl dobrý, ale opravdu v porovnání s jinými kiny je kino v Aventuře slabé. Je to určitě tím, že to nebylo dříve kino, ale virtuální realita a tak je vše upraveno do 4D v rámci možností, kdežto v jiných parcích se stavělo právě pořádné kino.

Dále se v této části nachází poslední vodní atrakce tohoto parku Tutuki Splash. Jedná se o šplíchací loď. Atrakce vypadá strašně moc hezky. Je nádherně zakomponovaná do Polynésie. Nechybí ji ani domečky se střechou z rákosí, palmy a jiné rostliny rostoucí v této části. Je tu dokonce i mostek, ze kterého se díváte, jak lodička padá do vody. Odtud můžete loď fotit. Druhý mostek slouží pro ty, kteří chtějí šplíchat vodními děly na pasažéry na lodičce. Opět však za 1 Euro. Atrakce má dva sjezdy. Jeden malý, kde vás vyfotí foťák hodně zblízka. Takže jste na fotce jen vy, co spolu jedete. Druhý sjezd je hodně prudký, dokonce až extrémní. Zde vás také fotí další foťák, který však vyfotí lodičku celou. Vaše fotka tak obsahuje dvě fota. Jedno jen vás zblízka a druhé celkový pohled na loď a na Vás na ní. Opravdu dobrý nápad a dobře řešené to mají. Fronty na této atrakci byly opět strašně nevyzpytatelné. Jednou jsme přišli a byla tam fronta na 40 minut. Proto jsme šli raději jinam. Když jsme se vrátili, nebyl tam vůbec nikdo. Dokonce se nám stalo, že jsme jeli na loďce znovu i bez vystupování, protože tam vážně nikdo nestál. Atrakce vás ale opravdu pořádně namočí. My na ni jeli jednou hned 3x po sobě a z toho dvakrát v první řadě a byli jsme mokří až na kost. Naštěstí jsem jela jen v plavkách a jste u moře. Hned uschnete. Jen nechápu, proč si musíme brát na lodičku s sebou všechny věci. V jiných parcích je u stříkací lodě police na batohy, tady si vše berete s sebou. Když si představím, že vás atrakce pořádně zkropí, budete mít mokré i batohy a věci, co máte s sebou. Nemají to prostě domyšlené. V této části jsme navštívili také houpací loď Kon – tiki – Wave. Ještě nikdy jsem nebyla v žádném parku na houpací lodi, proto jsem si ji chtěla vyzkoušet právě tady. Docela se mi to i líbilo, docela vysoko loďka houpala a bylo vidět i kus parku včetně Draghona. V Polynésii dochází ke stavebním úpravám a zvětšování části. Jedná se o novinku roku 2011. Měla by to být nová celá dětská část. Škoda, že to není nějaká nová mega atrakce typu Air, o které se hodně v souvislosti s tímto parkem spekulovalo. Stavební práce nenarušují chod parku a nebýt například výhledu z Draghona nebo Huracana na park si toho ani nevšimnete. Vše je schované za neprůhledným plotem. Škoda jen, že kvůli stavebním úpravám byla uzavřená horská dráha Tami Tami, která se v blízkosti atrakce nachází.

Skoro všechny atrakce v parku vás vyfotí a vy si můžete za 7 Eur zakoupit fotografii. Nejlepší fotografií z atrakce je fotka z Huracana. Moc se nám nelíbila fotka z Furia, protože tam není vidět vůbec dráha, ale jen vy a to hodně zblízka. Na fotce je napsáno jen zrychlení, kterého dráha dosahuje. Víc nic. Hezká fotka je také z vodních raftů, kde je vidět celý raft. Klády vyfotí dvě fotky a vy si vyberete tu, která se vám více líbí. Fotka z Tutuki má dvě části, jak jsem se již zmiňovala. Fotka z Draghon Kana je také docela zblízka, ale vypadá hezky. My si zakoupili pouze jedinou a to z Huracana. Ostatní jsme si vyfotili alespoň jedenkrát hezky foťákem, i když v tomto parku to docela hlídají a jsou na to hákliví. Park otvírá denně od 10h a zavírá dle období. U brány se dozvíte, v kolik ten den park zavírá. Během naší návštěvy park zavíral ve všední dny v 19h, o víkendu v 20h. V červenci a srpnu dokonce o víkendech zavírají až o půlnoci. Škoda, že jsme to nestihli. Docela by mě zajímalo, jak je park nasvícený a také bych si pár atrakcí chtěla vyzkoušet úplně potmě jako v Mirabilandii. Například na Huracanu by byl určitě moc hezký výhled na celý nasvícený park.

Docela mě překvapilo, že i když má park otvírací dobu od 10h, tak již po půl 10 vás pustili dovnitř parku, kde již byly všechny obchůdky a restaurace v provozu. Atrakce však začaly jezdit od 10h. Mají to dobře vymyšlené, naženou vás do parku a vám nezbývá nic jiného než jít do obchůdků a utrácet. Má to také výhodu. Netvoří se fronty před parkem a lidi se předem rozprostřou po parku. Některé části však nesmyslně mají schválně zavřené až do 11h. Nemůžete například jít ze Středomoří rovnou do Polynésie. Tam stojí obsluha a nepustí vás tam. Polynésie a Čína je totiž zavřená až do 11h. Také je zavřená část Mexiko, kterou otevřou až v 10:30. Takže vám nezbývá nic jiného, než jít na Furia nebo na rafty a klády. Nevím, zda to tak je i o prázdninách - hlavní sezónu. To samé platí i před zavírací dobou parku. Například když park zavíral v 19h, tak byla poslední jízda na vyhlídkovém vláčku již v 17:40. Některé atrakce také uzavřeli už hodinu před uzavřením parku a nám nezbylo nic jiného než jít na Huracana a zbývající čas zůstat na něm. Celý park je hodně rozlehlý a obejít ho kolem dokola trvá nejméně okolo hodiny. Dojít si tedy například z Furia na Draghon Khana vyžadovalo značnou fyzickou kondici.

U brány se dozvíte, zda jsou všechny atrakce v provozu. My byli v parku od úterý do pondělí. V pondělí, kdy jsme byli v akvaparku, totiž bylo v parku tak málo lidí, že nebylo v provozu dost atrakcí. Nefungovala Stampida, Draghon Kan, Tomahawk i Huracan Condor. Jezdil snad jen Furios Baco. Docela jsem se bála, když další den navštívíme park, zda bude vše v provozu. Naštěstí bylo. I když byl park docela prázdný. Ale s přibývajícím týdnem se začal park postupně víc a víc naplňovat. Jezdí tam hlavně školy na školní výlety. Dobře je od sebe poznáte, protože mají většinou stejná trička. Nejvíce lidí tam bylo asi ve čtvrtek a pátek. Báli jsme se docela víkendu, ale v sobotu a neděli to tam bylo daleko lepší než poslední den, který nás čekal – pondělí. To už tam bylo docela dost lidí, ale hlavně mi připadalo, že obsluha začala pomaleji odbavovat a tím zdražovat a prodlužovat fronty. Dokonce i na Huracanu, na kterém jsme vždy čekali 5 minut, se čekalo 30 minut. Jednou se nám stalo, že se ve frontě pokazil Furius Baco. Naštěstí to bylo jen na chvíli a během 10 minut zase začal fungovat.

Každý den byla v parku stejná obsluha. Akorát se střídali u jednotlivých atrakcí. Například pán, který nás obsluhoval u Furius Baca byl druhý den u Tutuki Splash. Paní z Huracana byla u vláčku El Diablo. Řekla bych, že obsluha u extrémních atrakcí je vyškolena na všechny atrakce tohoto typu. Nedochází u nich ke každodennímu stereotypu. Dokonce někteří pak sbírali 3D brýle u Sea Oddysey nebo vynášeli odpadky. Takže každý den mají opravdu jinou směnu, což je i důkazem toho, že dbají na bezpečnost. Ti, kteří měli jeden den náročnou a zodpovědnou práci, sbírají nebo rozdávají například 3D brýle a naopak. Jediné, co bych parku vytkla je, že u atrakcí je až moc lidí od obsluhy. Jedni vás řadí k atrakci a druzí kontrolují, zda jste zajištěni. Ti, co vás pouští k atrakci vám přímo určují, kde si máte stoupnout. Kolikrát je opravdu problém vydobýt si první řadu. Nemají totiž turnikety, které by přímo napočítaly příslušný počet lidí a víc jich dovnitř nepustily. Navíc obsluha a celkově Španělé neumí moc anglicky, když se jich na něco chcete zeptat, tak na vás začnou mluvit španělsky. Poprosím o angličtinu a stejně si melou svou. Je to s nimi někdy těžké. Také se mi moc nezamlouvala španělská mládež obecně. Jsou hrozně drzí. Ve frontách předbíhají a vůbec jim to nepřijde blbý. A i když jim něco řeknete, hlavu si s tím rozhodně nelámou. Dokonce, i když jim obsluha určí, kam si mají sednout, tak při vstupu na atrakci, zasednou klidně místo vám. Jsou prostě moc sebejistí. V prostorách, kde se nesmí kouřit, si zapálí, je jich všude plno, jsou hluční, prostě něco jako Italové. Většina návštěvníků parku byli hoteloví hosté. Poznali jste je podle náramků s názvem hotelu, které měli na ruce. Většina jich měla náramek s hotelem El Paso. Pro ně měli v parku zvlášť restauraci označenou názvem ticket restaurant. Pochopila jsem, že když mají v hotelu plné penze a chtějí jít do parku, dostanou kartičku, díky které dostanou jídlo v této restauraci zdarma. Restaurace byla jako v hotelu formou bufetu. V této restauraci bylo vždy nejvíce lidí a byly tu největší fronty. Během dne lidé do parku neustále přicházeli, i když bylo například 16h odpoledne. Jsou to právě ti hotelový hosté, kteří mají vstup do parku neomezený a je jim jedno, kdy do něj zavítají. My jsme si to v parku moc užili. Původně jsme plánovali, že do něj půjdeme první dva dny na celý den a poté ho budeme různě kombinovat s mořem. Jednou půjdeme odpoledne, podruhé dopoledne. Nakonec to však dopadlo jinak. Nakonec jsme byli v parku každý den od rána, ale odcházeli jsme dřív. A stejně jsme se každý den do parku moc těšili a atrakce si parádně užívali. Port Aventura je totiž park, který vás nepřestane bavit. Nevím čím to je, ale má svoje kouzlo. Nemusíte pořád jezdit na atrakcích, stačí se jím procházet, kochat se jeho krásou. Budete si připadat jako v ráji. V porovnání s Europaparkem, kde bych vydržela být maximálně dva dny za sebou a už by mě na nic nebavilo chodit, bych ještě teď ráda do parku zašla a šla na Huracana nebo Draghona.

Port Aventura si mě prostě získala a získala si moje srdce. Je to nejlepší a nejkrásnější park, ve kterém jsem kdy byla, a já jen doufám, že tam postaví něco převratného, abych se do něj měla důvod opět vrátit. Takže sbohem Aventuro, budeš mi chybět!!!

S pozdravem Marťula HD

Galerie

PortAventura 2010 (napsala Marťula HD) PortAventura 2010 (napsala Marťula HD) PortAventura 2010 (napsala Marťula HD) PortAventura 2010 (napsala Marťula HD) PortAventura 2010 (napsala Marťula HD) PortAventura 2010 (napsala Marťula HD) PortAventura 2010 (napsala Marťula HD) PortAventura 2010 (napsala Marťula HD)
Aktuální hodnocení: 5,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.

MartulaHD

MartulaHD , 20.06.2010, 19:45: Reagovat:

ještě jsem chtěla dodat, že se nám jeden den stalo, že byla dopoledne zavřená právě dřevěnka Stampida. U vchodu stála zaměstnankyně parku s vysílačkou a řekla, že je uzavřená. Bohužel neuměla anglicky ani trochu a nedovedla nám tedy vysvětlit z jakého důvodu. Ani nedovedla odhadnout, jak dlouho bude uzavřená. My si však všimnuli, že Stampida jezdí a je v provozu, nikoli však pro veřejnost. Před prvním vagonkem byla umístěná kamera, vláček byl plný lidí ve stejném oblečení a natáčeli on ride jízdu na Stampidě. Naštěstí už odpoledne byla v provozu pro veřejnost.

Druhý den se nám stalo to stejné u atrakce Huracan Condor. Byl opět pro veřejnost uzavřen a u něj stála kamera a natáčeli volný pád jak ze země, tak ze sedačky. Opět byl odpoledne v provozu i pro veřejnost.

Nevím, zda si park natáčí nové DVD parku, protože to byl snad jediný suvenýr, který jsem v parku nenašla nebo natáčela televize opět nějaký trapný pořad. Jako ten poslední na ČT1 jak zvládnout za hodinu v Aventuře 5 atrakcí :)

Nám to naštěstí tak moc nevadilo, když jsme měli týdenní vstupenku. Ale být v parku pouze jediný den a byla by uzavřena na celé dopoledne jedna z hlavních atrakcí, moc by se mi to tedy nelíbilo.


MartulaHD

MartulaHD , 20.06.2010, 19:31: Reagovat:

Re:Loupik1:
to je super, ty jsi to četl 15 minut, já to psala 6 hodin. A pak ještě nějaké ty úpravy a dopisování odstavců :)))


MartulaHD

MartulaHD , 20.06.2010, 19:29: Reagovat:

Re:Loupik1:
já se bála jen na tom Huracanu. Na ničem jiném se už nebojím.. ale měla jsem prostě respekt z tak obrovské výšky. Bála jsem se opravdu snad 12 jízd (4 dny po sobě určitě) než jsem se odhodlala natáčet nebo fotit :)) ale při sezení jsem se nebála vůbec. A to, že má Rada strach z dřevěnek je pravda. Celou dobu na Stampidě mi při jízdě říkal, že chce vystoupit :)))


Radek , 20.06.2010, 12:36: Reagovat:

Re:Loupik1:
Chlape, my už se na atrakcích ani nebojíme. Ne snad, že by jsme před Draghonem neměli sevřený žaludek. Ale přece jen už máme nějakou ty dráhu za sebou a jen tak nás něco nepřekvapí. Ale za sebe můžu říct, že mám strach z dřevěnek. Nejvíc teda z Colossose. Stampidu jsem nějak přežil, ale strach byl. Přecejen ta konstrukce není tak bezpečná, jak dráhy kovové. Až půjdeš frontištěm na Stampidu, počkej si v místě, kde ti vláček projíždí nad hlavou. Po průjezdu je ještě minimálně 10 sekund slyšet různé vrzání, skřípání a pnutí konstrukce. To jsem se pak musel hodně přemáhat, abych do vláčku sedl.


Loupik1

Loupik1 , 20.06.2010, 11:03: Reagovat:

Teda kromě Huracana, protože to si hezky popsala v recenzi..:-))


Loupik1

Loupik1 , 20.06.2010, 11:02: Reagovat:

Byli jste nervózní nebo báli jste se před nějakou atrakcí??


Loupik1

Loupik1 , 20.06.2010, 10:59: Reagovat:

Co si pamatuju, tak k Port Aventuře je hrozně hezkej příjezd.. Skoro všechny hlavní atrakce jsou pěkně vidět a doslova trčí nad vším ostatní.. Hlavně teda Huracan.. To si pamatuju, že byl vysokej jako kráva. :-) A když jsme vystupovali z autobusu, tak slyšíme nějakou slovenku jak říká ,,Tak na toho Condora já teda nejdu..:-D


Loupik1

Loupik1 , 20.06.2010, 10:56: Reagovat:

Tak to ti můžu upřímně říct, že jsem to měl do 15 minut přelouskaný, prohlédnutý fotky i videa.. Nemohl jsem se od toho odlepit a to si to přečtu nejmíň ještě jednou než tam pojedu..:-)))


MartulaHD

MartulaHD , 20.06.2010, 09:25: Reagovat:

Re:Loupik1:
ty sis tím čtením určitě jen osvěžoval paměť :) Taky bych se tam být tebou těšila, je to vážně super park.
A s těma lístkama na druhý den se raději zeptejte hned u pokladny, ale určitě bude fungovat čárkový kód na lístku oba dva po sobě jdoucí dny. Jen nevím, jak maj ošetřeno to, aby jsi tam šel druhý den zase ty a neprodal jsi lístek někomu jinýmu. Neviděla jsem nikoho, kdo by měl na ruce pásek jako v Mirabilandii.


Loupik1

Loupik1 , 20.06.2010, 07:54: Reagovat:

Ale vážně.. I když je to hoodně dlouhý, četlo se to dobře a během chvilky už jsem to měl přečtený..:-)) Už se tam vážně moc těšim..:-)


Loupik1

Loupik1 , 20.06.2010, 07:53: Reagovat:

Tak to napíšu teda i sem..:-)))
Teda čekal jsem to hodně dlouhý ale tohle předčilo veškerá má očekávání..:-D Je to moc pěkně napsané Marti fakt se mi to moc líbí a i se mi to hodně hodí.. Některý věci mě ale docela strašej..:-( Můžu se zeptat co je potřeba udělat aby tě pustili druhý den zdarma?? :-)