listopad 2018

Po Út St Čt So Ne
01 02 03 04
05 06 07 08 09 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30
<   >




6. Den - Eiffel Tower , Paříž

Dnes je čtvrtek a to je nejenom střed kalendářního týdne, ale i polovina našeho cestování za zábavou. Máme za sebou tři návštěvy zábavních parků a před sebou stejný počet. Program jsme měli doteď zhuštěný a náročný, takže by se hodilo trochu si odpočinout. Na dnešek máme tedy naplánovaný volný den, ale moc si neodpočineme, protože se pojedeme podívat do Paříže, která je coby kamenem dohodil. Po zkušenostech z Madridu, Barcelony a Londýna je nám jasné, že za jeden den se takové velkoměsto absolutně nedá nějak poznat, dá se k němu akorát tak přičichnout. Míst, která si říkají o návštěvu, je v Paříži více než dost, ne náhodou je to nejnavštěvovanější město světa. Od kamarádů a známých, kteří tam již byli, jsme dostávali nejrůznější tipy, co navštívit a kam zajít. Bylo více než jisté, že se ve vymezeném čase tyto návrhy nedají stihnout. Již doma jsme se rozhodli, že tedy navštívíme symbol Paříže, světoznámou Eiffelovu věž, ať je to tedy aspoň trochu adrenalinové, i když volný pád to nebude. Ještě v teple domova a s přítomností internetu jsme si chtěli zakoupit online vstupenky, ale ty byly navázány na rezervaci a první volný termín byl asi v půlce listopadu. Tak dlouho se nám tedy čekat nechtělo a tak si holt koupíme vstupenky na místě, i když asi s frontou.

Ráno jsme si jen trochu přispali, abychom neprošvihli snídani. Snídani jsme ještě stihli, ale neprošvihli jsme bohužel ani „Chrchla“, spolubydlícího z hotelu s tuberkulózním kašlem, který o sobě dával vědět ještě dlouho předtím, než jsme otevřeli dveře jídelny. Po snídani jsme ještě řešili otázku, jestli Paříže dosáhneme veřejnou dopravou a nebo použijeme auto, i když s rizikem problémů s parkováním v centru města. Při představě, že bychom museli z Meaux do Paříže vyhledat spojení a jet vlakem nebo autobusem a dále metrem nebo něčím jiným a večer totéž zpět, zvítězila jasně varianta auto, i když kromě problémů s parkováním bude řidič vystaven zkoušce nad všechny autoškoly, průjezdu v hustém velkoměstském provozu a v neznámém prostředí. V rámci možností kulhajícího internetového připojení jsme vyhledali nějaké parkoviště v blízkosti kovového monstra ing. Eiffela, protočily se nám panenky při pohledu na ceník a konečně zadali cíl do navigace. Cesta vedla zpočátku stejně jako k Disneylandu, takže bychom ji mohli už docela dobře znát. To mi ale nezabránilo v tom, abych sjel ze správné cesty, jsa rozptýlen závažnou diskuzí posádky o můře, která zůstala uchycena za stěračem. Takže jsme se otočili zase zpět, abychom se na nedalekém kruhovém objezdu zase vrátili do správného směru. Jenže jedeme, jedeme a známý kruhový objezd nikde. Místo něj se objevily mýtné brány a obraly mě skoro o 2 eura, couvnout nebylo kam. Stále jsme se vzdalovali od Paříže v placeném úseku, až nám konečně došlo, že při tom prvotním otáčení se jsme nechtěně najeli na jinou dálnici. Konečně jsme z ní vyjeli a zvolili tentokrát už správný směr. Že jsem musel na mýtnici zaplatit ještě další dvě éčka, to už je detail...

Po tomto zpestření jinak nudné cesty jsme záhy dorazili do hlavního města Francie, na jakousi magistrálu o pěti pruzích, jak jinak než s hustým provozem. Aby ani tento úsek cesty nebyl fádní, navrhl jeden člen naší posádky, jestli bych nezastavil, že se mu enormně chce na záchod. Nebudu zdržovat dalším popisováním této prekérky, nicméně vše dobře dopadlo, otřel jsem pot z čela a již jsme viděli tu štíhlou, 300 metrů vysokou krasavici. Byli jsme již v samém centru a nevím proč, pořád jsme projížděli uličkami blíž a blíž v bláhové a drzé představě, že tady na náš čeká krásné parkovací místo. Všude byla jen zaparkovaná auta a navíc to byla zóna pro rezidenty. Nakonec jsme tedy zaparkovali na již předem vyhlédnutém parkovišti kousek od Eiffelovky. No, kousek... máte pocit, že stojí hned vedle vás, ale ono to bylo ještě několikset metrů chůze.

Čtyři pilíře – čtyři různé fronty, něco mi říkalo, že ta nejdelší bude ta naše. Bylo tomu skutečně tak, ta dlouhá fronta byla pro ty, kteří chtějí jet výtahem odzdola až nahoru (14,50 €), v jiném pilíři byl vchod pro ty, kteří jdou raději po schodech. Ale ne až nahoru (i když i tam schody vedou, ale jsou uzavřeny pro veřejnost), nýbrž jen do prvního nebo druhého patra. Druhé patro slouží jako přestupní, přesedá se do jiného výtahu a ten už jede až na vrchol. Ti, co jsou na vozíku, mají všude přednost, ale s vozíkem mohou jen do druhého patra. Část party, co si vystála frontu, tam pobyla hodně přes hodinu, i když opticky ta fronta vypadala ještě hůře. Tip pro ty, co by nechtěli tak dlouho čekat: Kupte si vstupenku na schody v jiné noze, tam je fronta mnohem menší, a v druhém patře si dokupte vstupenku (jízdenku) pro zbytek cesty do patra třetího, na vrchol. Jenom na doplnění, v prvním patře je restaurace a momentálně prochází rekonstrukcí za pochodu, ve druhém patře se přestupuje a je zde mj. bufet a obchody se suvenýry. Druhé patro se skládá ze dvou úrovní, ta spodnější je široká a otevřená vyhlídková plošina. Když jsem poprvé takto vykoukl na Paříž, překvapila mě plastičnost pohledu a zejména zvláštní barevnost, všechny obytné domy a ostatní budovy měl jakoby stejnou, šedobéžovou barvu, jako by byly všechny vystavěny z jednoho kamene. I třetí, vrcholové patro, je ve dvou úrovních, ta spodní vyhlídková plošina je krytá a nad ní je ještě jedna plošina, ta je nekrytá, respektive chráněná jen pletivem nebo spíš mříží. Pohled to byl samozřejmě úchvatný, co k tomu dodat víc...

Když jsme se všichni sešli zase dole, zjistili jsme, že už je asi půl páté, půlka týmu ještě stihla cestou k autu vypít kávu v jedné z tisíce kavárniček a usnesli jsme se, že v důsledku únavy se už nám nikam nechce. Ale abychom tu Paříž přece jen neodbyli, tak jsem naťukal do navigace průjezdní bod jménem Champs Elysées a jelo se. Cesta centrem Paříže byla ještě náročnější než jízda po mnohaproudé magistrále, protože Pařížané jezdí velmi svižně a hlavně si příliš nelámou hlavu s dodržováním všech předpisů, odhaduji, že jsou ještě více neukáznění, než čeští řidiči. V ulicích jezdí velmi mnoho motocyklistů, míjejí vás zprava zleva a ekvilibristicky projíždějí mezi auty, na každé straně centimetr a půl volného místa. Navíc jsme vpadli do pravé odpoledně večerní dopravní špičky. Takto jsme se vymotávali z Paříže bezmála hodinu a na večeři zamířili do KFC už jen kousek od našeho hotelu v Meaux. Po návratu na hotel bylo skoro 8 hodin večer a tak nám takto uběhl skoro celý den. Byl tedy čas pomalu zalehnout, protože na zítřejší den máme naplánovány obě části Disneylandu a to tedy bude zase šichta (ale radostná)...

Přejít na sedmý den -Rozloučení s Disneyland Paris Resort

Galerie

6. Den - Eiffel Tower , Paříž 6. Den - Eiffel Tower , Paříž 6. Den - Eiffel Tower , Paříž 6. Den - Eiffel Tower , Paříž 6. Den - Eiffel Tower , Paříž 6. Den - Eiffel Tower , Paříž 6. Den - Eiffel Tower , Paříž 6. Den - Eiffel Tower , Paříž
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.