říjen 2024
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | |
07 | 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 |
14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
28 | 29 | 30 | 31 | |||
< | > |
3. Den - Cesta do Meaux
V pondělí ráno nás čekala radostná povinnost: opustit pětihvězdičový hotel (nebo jednohvězdičkový?) a popojet zase o kus dál. Velmi rádi jsme si sbalili svých pět švestek a po nepříliš vydatné snídani už jsme seděli v autě a žhavili motor před další cestou. Po návratu domů jsem tento hotel hodnotil na rezervačním portálu a „chválou“ jsem nešetřil. Kupodivu jsem si tam přečetl ještě další hodnocení, kde si jiní cestovatelé pochvalovali, o jak skvělé ubytovací zařízení vlastně šlo. Inu, všechno je relativní a každý má svoje měřítko hodnot. A nebo se jednalo o zlomyslnou schválnost, kde si naši předchůdci řekli, že když jsme si to vytrpěli my, tak ať si to vyžerou i ti ostatní po nás. Ale tak strašné to zase nebylo a dvě noci se tam daly jakž takž přespat.
Ale dost už o hotelu. Do navigace jsem naťukal další adresu, a sice město Meaux, ležící východně od Paříže. Etapa je dlouhá zhruba 300 km, takže je to spíš taková projížďka. Ještě před opuštěním startovního města bylo potřeba vyřešit zdravotní potíže Juldy Fuldy, protože německá včela, která ho v sobotu bodla, disponovala velmi kvalitním jedem a Juldova naběhlá ruka se ne a ne smrsknout. Při průjezdu Métama jsme objevili lékárnu a tam zakoupili hojivou mast, která se osvědčila a příslušná ruka se postupně zase stala normální lidskou rukou. Najeli jsme na dálnici a celkem fádní krajinou pokračovali dále západním směrem. Počasí bylo zpočátku docela hezké, ale postupně se opět zhoršovalo, až to nakonec skončilo vydatným slejvákem, až jsem si vzpomněl na naši tour v Anglii, kde pršet nepřestalo po dobu skoro celého našeho pobytu. Zde ve Francii bylo počasí také špatné, ale zatím se to přes den vždycky trochu vybralo, takže byla sice relativní zima, ale dešťové přeháňky spíš ojedinělé. Ještě bych měl zmínit mýtnice na dálnici, po propočítání ujeté vzdálenosti a zaplacených poplatků nám vyšlo, že jeden kilometr vyjde zhruba na dvě koruny.
Cesta utekla docela rychle, a tak jsme zaparkovali před dalším hotelem, kde jsme měli trávit hlavní část naší expedice, skoro týden. Věděli jsme se stoprocentní jistotou jedno: že tento hotel nebude horší, než ten hotel předcházející. A tak se také stalo, nebyli jsme ve druhém patře bez výtahu, ale v prvním, pokoj měl o dva metry čtvereční větší rozměr a hlavně koupelna už vypadala jako koupelna a také byla o dva metry čtvereční větší než koupelna v předchozím hotelu. Po cestě nám trochu vyhládlo a tak jsme se vydali na průzkum okolí. Nacházeli jsme se poblíž hlavní silnice a naproti bylo nákupní centrum. Tak jsme tam hned vyrazili a doplnili zásoby proviantu a nápojů. Je rozdíl platit za vodu v zábavním parku 2,40 nebo 3 eura a nebo totéž pořídit v samoobsluze za 30 centů. Protože se zde nacházel fast food jménem „Quick“ (obdoba Mc Donalda), tak jsme se rozhodli ho vyzkoušet. Obsluha za pultem nám vytrvale odmítala přijmout objednávku a po francouzsko – česko – anglickém dohadování jsme pochopili, že zde se objednávky vytvářejí u jakéhosi kiosku nebo terminálu. Každý si na dotykové obrazovce volí veškeré položky svého nákupu a objednávku zde dokončí, dostane papírek a s tím jde teprve k obsluze, která už mezitím nosí na tácek objednané věci. A nebo se to dá u kiosku i rovnou zaplatit a k pultu si pro pokrm vlastně jenom dojít. Cenově i kvalitativně bylo jídlo srovnatelné s Mc Donaldem nebo třeba Burger Kingem.
Po tomto celkem vydařeném poloobědě polovečeři jsme se uchýlili zpět na hotel a první starost byla, jak je to s internetem. Internet sice k dispozici byl, ale po nutné registraci a založení účtu se ukázalo, že jeho rychlost připomíná dřevní doby telefonní linky a hodnoty 56 kbit/s. Místy dosáhla rychlost nulových hodnot a po půlhodině nečinnosti bylo nutné se znova přihlásit, aby jste zjistili, že zase nic... Ale ani tohle nás nemohlo rozhodit, protože zítřejší etapa míří do Marne la Vallée – Chessy, což je.... no přece Disneyland!
Přejít na čtvrtý den - Disneyland
Všechna práva vyhrazena. Určeno jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu provozovatelu webu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na www.horskedrahy.eu a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv, MMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích