říjen 2018

Po Út St Čt So Ne
01 02 03 04 05 06 07
08 09 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31
<   >




Tour de Germany and Holland 2015

V loňském roce se stala věc nevídaná – na žádné tour jsme nebyli, pokud nepočítám naše autobusové výlety. Prostě to nějak nevyšlo a tak jsme letos museli tento výpadek napravit. Ale kam jet, Evropu už máme celkem prokřižovanou, i když by se jistě nějaký zajímavý, dosud nenavštívený park našel.

1.den – cesta

Naše první návštěva zábavního parku se datuje do roku 2004 a laťka byla nasazena hodně vysoko, jednalo se o Europa Park. Nakonec nás napadlo zopakovat si po deseti letech návštěvu německého Movie Parku, protože jsme byli zvědaví na jeho poměrně velkou přestavbu. A jelikož Simír z naší party tam tenkrát slavil svoje kulatiny a bydleli jsme v super pensionu, přímo se nabízelo ve stejném termínu a na stejném místě si další kulatiny zopakovat. Takže cesta po deseti letech ve vlastních stopách, ale jet jen do jednoho parku prakticky na otočku by nebylo ideální. Takže jsme k Movie Parku přifařili ještě holandský Efteling a také rovněž holandský Toverland, který si o to řekl svojí polohou přímo na trase. V roce 2005 jsme kromě Movie Parku navštívili i holandské Walibi, ale to se od té doby prakticky nezměnilo, takže jsme ho pro tentokrát vynechali.

Na cestu jsme vyrazili v sobotu ráno, trasa byla dlouhá mnohoset kilometrů a museli jsme se v pensionu nahlásit do určité hodiny. Movie Park leží v té nejzápadnější části Německa, v hustě obydlené průmyslové aglomeraci 3D, tedy Dortmund, Düsseldorf, Duisburg. Předpověď slibovala sice trochu chladnější, ale slunečné počasí. Popisovat vlastní cestu není moc zajímavé, snad stojí za zmínku dálniční kontrola hned za hraničním přechodem, kde byl provoz sveden do jednoho pruhu a každý automobil byl donucen téměř zastavit a policisté bedlivým okem kontrolovali všechny osoby ve vozidle, nás a většinu ostatních naštěstí jenom zvenku. A protože jsme nevezli žádného uprchlíka (kromě Simíra, ale ten měl protekci u dálniční policie), tak jsme mohli nerušeně pokračovat v jízdě. Cesta vedla kolem Drážďan, kolem Lipska, nezajímavou krajinou bývalé NDR až ke Kasselu a dále do již zmiňované průmyslové zóny západního Německa. Kromě dvacetikilometrového úseku v Českém středohoří jsme prakticky nesjeli z dálnice.  Německo disponuje hustou sítí kvalitních dálnic, ale protože jsou průběžně udržovány a opravovány, tak se často setkáváme s pověstnými „Stau“, zejména v okolí velkých měst v ranních a odpoledních špičkách. I nás několik takových kolon po cestě potkalo, ale i přesto jsme v pořádku a včas dojeli do cíle.

Cílem byl pension nebo spíš hotel, stejný jako před deseti lety a tak jsme ho hned poznali. Vše proběhlo bez problémů, a tak jsme nedočkavě vstoupili do svých pokojů. Protože nás byl tentokrát lichý počet, tak jsme výjimečně měli třílůžkový pokoj. Po otevření dveří jsme nevěřili vlastním očím – třetí postel nebyla postel, ale jakási přistýlka pro asi tak jedenáctileté dítě. Délka sotva metr a půl, výška nad podlahou dvacet centimetrů. Prostě nic pro našeho urostlého Juldu. O obřím pokoji, který jsme měli před deseti lety, jsme si tentokrát mohli nechat jenom zdát a vzpomínat. Takže nás čekalo ještě vyjednávání s majitelem, které dopadlo dobře, protože pokoj nám byl vyměněn za normální. Po tomto intermezzu jsme mohli konečně zasednout k večeři a poté do vytoužených postelí, protože po cestě byli všichni unavení a bylo potřeba nabrat síly na zítřejší celodenní chození po Movie Parku. Ten na rozdíl od dřívější doby měl v září otevřeno jen o víkendech, takže jsme netušili, co to provede s návštěvností. Tak se tedy zítra necháme překvapit a natěšení jsme šli spát.

Prejit na 2. den - Movie Park Germany

Aktuální hodnocení: 0,0 / 5