prosinec 2024
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
01 | ||||||
02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 |
09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 | 31 | |||||
< | > |
8. Den - Mirabilandia Beach + Mirabilandia
Je neděle a čeká nás určitě vrchol celé tour – nejlepší italský zábavní park jménem Mirabilandia. O Mirabilandii je známo, že můžete jít druhý den do parku ještě jednou, a bez placení nové vstupenky. Tak to není co řešit, do Mirabilandie bychom šli druhý den znova i v případě, že by se za to platilo.
Jenom jsme to museli trochu sladit s návštěvou aquaparku Mirabilandia Beach, ten totiž leží uvnitř vlastního parku, ale se svým zvláštním vstupem a dostanete se do něj za příplatek 9 €. Aquapark měl dnes otevřeno naposledy v sezoně 2009 (bylo teprve 6. září) a zároveň Mirabilandia měla naposledy v sezoně otevřeno do 23 hod., od zítřka už jenom do 18 hod. Podmínkou pro opětovnou návštěvu parku na jednu vstupenku je to, že se musí jednat o dva dny po sobě následující. Vstupenky do parku jsme již měli s sebou, vytištěné doma na tiskárně, protože jenom zde bylo cenové zvýhodnění vstupenek, pokud byly rezervovány a zaplaceny přes internet.
Zábavní park Mirabilandia leží kousek na jih od města Ravenna a pro nás to znamenalo urazit asi 40 km vzdálenost z našeho hotelu v Rimini. Měli jsme dvě možnosti, jak se tam dostat, buď jet kratší cestou po normální silnici, trochu kopírující pobřeží, a nebo použít delší cestu s poplatkem po dálnici. Vyrazili jsme zhruba ¾ hodiny před otevírací dobou, která byla v 10 hodin. Navigace zvolila tu kratší cestu, ale my jsme si říkali, že by to po dálnici mohlo být rychlejší, a tak jsme na kruháku chtěli odbočit k dálničnímu přivaděči. Byla tam ale taková obrovská kolona aut, která se vůbec nehýbala, že jsme přece jenom použili tu normální okresku nebo státovku. Byli jsme tím docela zaskočeni, protože v neděli po ránu jsem opravdu čekal větší klid na silnicích. Tady znova vidím jako velmi nešikovný italský systém mýtných bran, protože kolony aut a zdržování provozu k tomuto systému patří tak nějak automaticky. Tak jsme spokojeně jeli po poloprázdné silnici, až po asi 10 km jsme dojeli konec kolony a byli jsme na tom úplně stejně, jako když jsme chtěli jet po dálnici. No, moc spokojená ta jízda, dokud to předtím jelo, taky nebyla, protože kvalita vozovky byla jedním slovem příšerná a svými výmoly a nerovnostmi zdatně konkurovala vozovkám, tak jak je známe z České republiky. Kolona byla opravdu velmi dlouhá a pohybovala se rychlostí staré kulhavé babičky. Kam proboha ti Italové takhle časně v neděli jezdí? Postupně jsme doskákali až k onomu „špuntu“, příčině té zácpy a on to byl semafor, velmi fikaně seřízený, takže preferoval spíše boční směry. Ale na tomto semaforu bylo nejzajímavější to, že vůbec nebyl v obci, ale uprostřed polí. Totéž se na další cestě opakovalo ještě několikrát, kolonu jsme až do příjezdu k parku vůbec neopustili, a abych to zkrátil, vzdálenost asi 40 km jsme urazili za hodinu a půl.
Tím to ale ještě nekončilo, příjezdové komunikace před parkem byly zahlceny auty ze všech stran, pomalu jsme projížděli rozlehlými parkovištěmi, již beznadějně okupovanými obrovským množstvím aut, až jsme nakonec zaparkovali někde na poli. Příchozí cestičky k pokladnám a branám parku připomínaly procesí. Prostě dnes si dali všichni dostaveníčko v Mirabilandii. Když jsem ty davy lidí viděl, opravdu jsem se chtěl otočit a jít pryč. Ale nicméně jsme do parku vstoupili a pokračovali skrze celý areál až k branám aquaparku Mirabilandia Beach. Po projití vstupem jsme si rázem připadali jak v jiném světě, aquapark byl totiž ve srovnání s hlavním parkem prakticky prázdný. Takže přes úložné skříňky jsme vstoupili a pokračovali výběrem místa s lehátkem. Na výběr bylo velké množství lehátek se slunečníky buď v jemném písku, a nebo na trávě, ale tam těch slunečníků nebylo tolik, respektive byl tam vždy jeden velký na několik lehátek a pak zase dlouho nic. Po uhnízdění se jsme si řekli, že holt tady ten den nějak vydržíme a pokusíme se tomu davovému šílenství v Mirabilandii nějak vyhnout a třeba po 18. hod. se tam budeme jenom procházet nebo fotit atd., protože čekací doby na jakékoliv atrakce musely být v řádu mnoha desítek minut. Již na první pohled bylo více než jasné, že oproti Aquaparadise i Aquafanu je tento aquapark opravdu maličký, jak rozlohou, tak i počtem a kvalitou atrakcí. Hned jsme je šli samozřejmě prozkoumat. Prozkoumávání bylo docela jednoduché, protože v zadní části parku stála věž a ta nesla čtyři atrakce: tobogán „Rio Diablo“, dále U-rampu „Vuelta Vertigo“ a další dva tobogány „Salto Tropical“ a „Salto del Caribe“. Přičemž nejzajímavější z nich byl prvně jmenovaný, kdy kromě klasické jízdy dolů jedete občas i nahoru. Na všech těchto atrakcích se jezdilo na kruzích a obecně lze říci, že použitím kruhu se stává atrakce jaksi jemnější, méně divočejší. Dobrou vychytávkou bylo to, že kruhy putovaly na start po transportním pásu a nemuseli jste se s nimi tahat nahoru ručně. Ono by to ostatně ani dost dobře nešlo, protože na věž se nechodí po schodech, ale za pomoci dvou výtahů. Každého absolventa kterékoliv z těchto čtyř atrakcí čekalo po dojezdu jediné: vyplivnutí do líné řeky „Rio Angel“ a pomalé doplutí do cílové rovinky, kde následovalo odevzdání kruhu. No – a to je vlastně všechno. V aquaparku je ještě jeden bazén s dětskými skluzavkami a rozstřikem vody, kde se koná i např. společné vodní tančení atd. Dále nás zajímal stravovací sektor, kde byl stánek s kebaby a nebo restaurace s obsluhou. Nevím, opravdu mi nepřipadá jako šťastný nápad v zábavních parcích plných lidí provozovat restauraci s obsluhou, protože číšník se servírkou kmitali na place jak diví a absolutně nestíhali. Kdyby tatáž restaurace byla provozována formou samoobsluhy, tak by odbavila mnohem více lidí a každý by si navíc mohl jídlo lépe vybrat. Po jídle jsme usoudili, že tady v aquaparku už nám pšenka nepokvete a lákání Katuna a iSpeed bylo příliš silné... Takže se tam přesuneme a uvidíme. Mirabilandia Beach se mi těžko hodnotí, Aquafan a zejména Aquaparadise nás velmi namlsaly a proti nim je to jejich chudý příbuzný, Ale aquapark je to pěkný, upravený, je na něm vidět, že je zánovní a že ho lepší časy teprve čekají, až se přistaví nějaké zajímavé atrakce a prostoru k eventuálnímu rozšíření má také dost.
Tak, ještě nejsou ani 4 hodiny odpoledne a už jsme zpět v Mirabilandii. Museli jsme projít kolem novinky r. 2009, a sice vystřelovací dráhy iSpeed, a tak jsme se šli podívat na frontu, co kdyby náhodou... Tak nic, ani náhodou, fronta byla zhruba na 90 minut, ale je to způsobeno i tím, že jezdily jen dva vláčky a každý pojme jen 12 lidí, takže to postupuje pomalu. Vzhledem k narvanému parku jsme se rozdělili a chodili parkem po dvojicích a zkoušeli jsme, kam by se dalo zajít, kde je fronta třeba trochu menší. U druhého hitu Mirabilandie, zavěšené dráhy Katun, byla také velká fronta, ale čekací doba byla docela přijatelná, nějakých 20 minut. To zase bylo způsobeno tím, že zde jezdily tři vláčky a každý pojmul 32 lidí, takže to pěkně odsejpalo. Jízdu jsme si samozřejmě hned vyzkoušeli a musíme říci, že naše vysoké očekávání nezklamal, je to opravdu „TOP“ dráha par excellence. Po tomto svezení jsme zapomněli na všechny ústrky a nálada se nám zvedla o 216%. Prostor Katunu je velmi pěkný, je plný zeleně a tématické prostředí je také velmi vydařené, nemohu mu nic vytknout, ani kdybych chtěl (a já nechci). Pokračovali jsme v procházce parkem, je možná o něco větší než Gardaland, taková spíše střední velikost a to, co jsem napsal o Katunu, platí i pro celý park. V Mirabilandii není problém najít restauraci nebo stánek s občerstvením nebo se zmrzlinou a také různých krámků se suvenýry je k dispozici více než dost. Po setmění byl park hezky nasvícen a my jsme se usadili do tribunky k shlédnutí místní speciality, noční laserové show. Byla to opravdu pěkná podívaná a hezký zážitek a najednou se přiblížila jedenáctá hodina večerní a tudíž hodina zavírací. No, cestou k východu jsme to vzali nenápadně k iSpeedu, jenom se podívat, bylo tak za pět minut jedenáct. Ispeed ještě jezdil, frontiště však už bylo uzavřené, bez lidí, ale za řetízkem se tísnil malý hlouček lidí a doufal, že se ještě sveze. Tak jsme se tísnili taky a taky doufali, i když jsme tomu nevěřili. A zázraky se někdy dějí – obsluha se vysílačkou domlouvala s obsluhou u vláčku a pouštěla vždy po pár lidech ještě další skupinku – a najednou jsme za řetízkem byli i my a úprkem přes prázdná zábradlí a turniket a už jsme seděli ve vozíku. No, byla to paráda, vystřelení, pak kolmé stoupání na vrchol oblouku, kolmý sjezd a rychlá jízda s výkrutem, po dojezdu potlesk na otevřené scéně. Kromě skvělého svezení jsme ocenili i to, že park a obsluha atrakcí opravdu umožnila využití atrakcí až do poslední minuty před zavírací hodinou, některé atrakce dojížděly i po ní. Šťastní jak blechy, že se to nakonec povedlo a s heslem konec dobrý, všechno dobré, jsme kráčeli už opuštěnými prostory parkoviště až k našemu osamocenému autu a vydali se na cestu zpět do Rimini. Během jízdy se mi začalo chvět zpětné zrcátko, čím dál více, až jsem musel zastavit za tmy na nouzovém odpočívadle a zrcátko bylo těsně před upadnutím, úchytné zarážky byly všechny ulomené, buď to byla nepravděpodobná vada materiálu nebo pravděpodobný pokus o uloupnutí zrcátka. Takže za úplné tmy jsme ho museli ovázat páskou, aby nevypadlo a dalo se jet. Na hotel jsme dorazili až dost po půlnoci, a hned do postelí, protože zítra nás čeká co? No přece Mirabilandia!
Napsal Topik HD
Všechna práva vyhrazena. Určeno jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu provozovatelu webu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na www.horskedrahy.eu a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv, MMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích