březen 2024

Po Út St Čt So Ne
01 02 03
04 05 06 07 08 09 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
<   >




Heide Park 2007 ( autorka Terka ) Německo

Minulý rok jsem navštívila Heide Park společně s přítelem. Byl to náš první zábavní park. A abych pravdu řekla, tak jsem přesně nevěděla co nás čeká. Znala jsem spíše Matějskou pouť a jen díky příteli, který to vše vymyslel jsme tedy vyrazili. Cesta proběhla bez problémů a tak jsme se v brzkých ranních hodinách ocitli před branami. Počasí nám přálo i přesto, že byl konec září. Nedočkaví jsme zakoupili vstupenku a rychle dovnitř.

Už po vstupní bráně jsem zjistila rozdíl mezi Matějskou poutí a zábavními parky. Všude pěkně upravené cesty, trávníky, keře vystříhané do všelijakých tvarů, záhony rozkvetlých květin ( i v září ) a hezké i když trošku kýčovité dekorace jen dokreslovali velice příjemnou atmosféru celého parku. S nadšením malé holky jsem procházela parkem a těšila se na to, co mě vše čeká. Kdybych měla vypsat veškeré atrakce, tak by tento článek byl asi hodně dlouhý a tak to zkrátím jen na pár atrakcí, které mě opravdu nadchly. Když pominu vodní dráhy, kterých je zde hned několik dostanu se k horským drahám. Jako první jsme šli na Big loop, lopingová horská dráha na které jsem poprvé v životě zažila lopingy + výkruty. I když dráha nebyla až tak moc dlouhá, tak díky nízké návštěvě parku, jsme zůstali sedět ve vozících a bez váhání absolvovali jízdu znovu. Jako druhou jsme zvolili zavěšenou dráhu Limit. Je opravdu zvláštní pocit nemít nic pod nohama a tak s určitým strachem, že my spadnou boty nebo že si o sloupy urazím nohy jsme za stálého mého jekotu ( musela jsem být slyšet po celém parku :-) )projeli i tuto dráhu. Zde jsme museli už vystoupit, jelikož na nástupišti pár lidí bylo. Od Limitu jsme už pokračovali okolo velkého jezera, kde téměř uprostřed stojí socha Svobody směrem k největší dřevěné dráze Evropy. Před námi stál obří kolos jménem Colossos. Byla jsem rozhodnutá, že na přítele počkám na lavičce, ale ten byl silně proti a tak začlo asi 20 min. přemlouvání, kdy já říkala: nejdu a přítel říkal: jdeš! Takže jsem tedy šla. I zde nebylo moc lidí a tak asi po 5 min. jsme už seděli ve vozících a stoupali do táhlého kopce ze dřeva. Když už jsme byli nahoře, tak já si teprve uvědomila, co je to 60 metrů! Následoval první sešup a já opět křičela. Nevím, jestli strachy nebo z pocitu radosti, ale po naprosto úžasné jízdě s trošku jiným účesem než jsem nastupovala, vycházíme přes krámek se suvenýry, kde jsme si zakoupili fotku z jízdy.  Jízda na dráze byla naprosto supr a byl to můj asi nejlepší zážitek... Můj přítel byl uchvácen stavbou a tak zatím co já odpočívám na lavičce, on pobíhal a snažil se zachytit velikost stavby.

Po krátké pauze jdeme na další adrenalinovou dráhu Desert Race, která je hned vedle. Nepřipadala nám nijak zajímavá, jelikož není nějak vysoká a tak jsme si říkali, že to nebude nic moc, ale když jsme se blížili, tak jsme zjistili, že dráha akceleruje z klidového místa. Tuším, že to bylo kolem 2.5 vteřin už jedete 100 Km/h. Takže opět takový divný pocit strachu. Zde bylo trošku více lidí, ale i tak fronta nebyla delší než 15 min. Sedíme ve vozících a nad námi se rozsvítil semafor, červená, zelená a byli jsme vystřeleni. Samotná jízda je příjemná i když Colossos je mnohem lepší, ale tady šlo především o to zrychlení, které je naprosto uchvacující!!!  Ještě párkrát jsme se svezli a po cestě na to nejhorší, co tento park asi nabízí jsme se svezli na Colossosu. Scream! Nejvyšší volný pád v Evropě, 103 metrů vysoký! No hrůza a děs! Nemusím popisovat, že při stoupání nahoru mi srdce tlouklo a že mi uplně zdřevěnělo celé mé tělo. Pak následoval pád a já ani nevím, jestli jsem křičela nebo ne, ono to ani moc nejde. Je to strašně zvláštní pocit, když padáte, ale jelikož víte, že pád je korigovaný, tak je to hrozně zvlaštní, hezký pocit. Nedá se to popsat, musí se to zažít. Ale kupodivu po dost velkém přemáhání, než jsme se odhodlali k absolvování téhle drasťárny, po "dopadu" jsme si vyříkali zážitky a hurá znova! Nakonec jsme volně spadli celkem třikrát a přestože to vypadalo jako masakr první třídy, tak jsme to přežili docela v pohodě.

Celkově se nám park velmi líbil, do té doby jsem si myslela, že tahle zábava se pěstuje jenom v Americe, ale je vidět, že něco podobného je i v Evropě a to je super. Škoda, že nic podobného není v Česku, možná moje děti se dočkají??? Ale naštěstí Heide Park není od nás moc daleko, cesta vlastně byla skoro kompletně po dálnici. Líbily se nám atrakce i to prostředí a den utekl jako voda, a to jsme tam byli celou otvírací dobu (od 9 do 18 hod.) Prostě jsme se tam vyblbli do aleluja a jenom přemýšlíme, jestli si Heide Park zopáknem a nebo zkusíme nějaký jiný. Takže závěrečné resumé: doporučujeme.

S pozdravem Terka

Galerie

Heide Park 2007 ( autorka Terka ) Německo Heide Park 2007 ( autorka Terka ) Německo Heide Park 2007 ( autorka Terka ) Německo Heide Park 2007 ( autorka Terka ) Německo Heide Park 2007 ( autorka Terka ) Německo Heide Park 2007 ( autorka Terka ) Německo
Aktuální hodnocení: 5,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.

tony , 22.12.2008, 21:02: Reagovat:

ahoj všichni chtěl jsem se zeptat kolik stojí zhruba v německu ty atrakce,kdyby jste mi měli napsat cenu horských drah,díky moc pište na klivarl@seznam.cz