září 2019

Po Út St Čt So Ne
01
02 03 04 05 06 07 08
09 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30
<   >




Heide Park 2012 (napsal Vašek HD)

Od výletu do Europa Parku uběhl teprve týden a my se opět, byť v polovičním počtu scházíme u přistaveného autobusu.  Naším cílem je druhý z německých velikánů, tedy neméně oblíbený Heide Park.

I přes to, že park v letošní sezóně trochu nepochopitelně otvírá až v 10 hodin, scházíme se vzhledem k noční dopravní dostupnosti tak jak jsme zvyklí z dřívějška a naspořený čas jsme rozhodnuti využít k lehkému prodloužení přestávek a zbytek si nechat jako rezervičku pro případ dopravních komplikací. Po bezproblémovém nástupu do zhruba třicetimístného Mercedesu vyrážíme takřka obvyklou trasu okořeněnou těsným průjezdem několika pražských jednosměrek svědčícím o řidičově dobrodružnosti a odhodlání :-) V Ústí nad Labem nabíráme ještě malou skupinku účastníků a vyrážíme směr Heide Park. Cesta probíhá v pohodě, avšak kousek za Drážďanami se mezi  nás a před námi jedoucí kamion trochu neobratně zařazuje policejní vůz. V tu chvíli jen čekáme, až začne za zadním oknem strážců zákona problikávat nápis "Bitte Folgen Polizei" což by se dalo volně přeložit jako "Vítejte v Schengenu" a doslovně jako "Prosím následuj policii". Po pár vteřinách se nápis opravdu rozsvítí a policejní vůz si náš autobus vede na nejbližší sjezd z dálnice, kde pokračujeme dalších pár stovek metrů do nějakého dvora. Venku je tma jak v pytli a místo kontroly vypadá jako lesní zátiší s policejním parkovištěm a velikou osvětlenou halou pro namátkové technické kontroly. V tu chvíli naši organizující partu trochu přechází humor, protože naprosto netušíme, jak moc horliví strážci zákona budou a jak velké zdržení nám v této hale jak z béčkového hororu uštědří. Nakonec si nás paní policistka staví jen před halu a po krátké kontrole potřebných dokumentů a koleček obou řidičů nás propouští bez sebemenších výtek dál na naši naplánovanou cestu. Vše probíhá v pohodě ovšem až do chvíle, než míjíme město Braunschweig. Vše z počátku vypadá jako běžná německá Stau a my s pocitem opravdu velké časové rezervy o úsměv na tváři nepřicházíme. To se ovšem rapidně začíná měnit po zhruba hodině, kdy urazíme několik málo kilometrů a s pocitem, že pokud se z této kolony nevyhrabeme do 45ti minut, tak se brány parku otevřou bez nás i přes to, že by jsme jeli přímo bez jakékoliv zastávky. V této koloně způsobené několika omezeními v okolí a zejména naprostým chaosem v křížení dvou dálnic jsme bezmocně popojížděli zhruba další hodinu a nakonec  jsme  ještě rádi, že to dopadlo takhle a my mohli byť s velkým zpožděním pokračovat k branám Heide Parku. K těm jsme po krátké přestávce na benzínce dorazili o necelou půlhodinu po otevření, kde Pavel takřka ještě za jízdy vystupoval z autobusu, aby mohl co nejrychleji zakoupit vstupenky a rozdat je účastníkům.

Po asi nejdelším prvním odstavci v historii reportáží, procházíme branami parku a již u pokladen a při pohledu na přijíždějící auta je nám jasné, že parku rozhodně nebudeme sami. V menší skupince  přátel vyrážíme jako každý rok na vláček, od kterého očekáváme přiblížení nedaleko dráhy Krake. Vláček nám však ujede o pár minut, tak volíme přesun pěšmo, při kterém si všímáme nefungující dráhy Limit.  Její zavěšený vozík stojí bez lidí v prvním stoupání a v takovém stavu jak se později ukázalo zůstane ještě velmi dlouho. Jako první atrakci na kterou máme zálusk je Krake, nebo lépe řečeno Krake Lebt. Označení Lebt si tato střemhlavá dráha vysloužila po několika výrazných vylepšeních. Prvním je nově přidělaná loď ve spárech chobotnice, do které zahučí vozík při prvním pádu, ale nás v tuto chvíli zajímá druhé a neméně zajímavé vylepšení kterým je přistavění atrakce velice podobné například italskému Horror House, nebo anglickému Saw alive horror maze. Krake má tedy dva vchody. Jeden je klasický vedoucí na samotnou dráhu a druhý je s popiskem Horrorkabinet. Věděli jsme, že se jedná o strašidelný dům s nemrtvými lidmi, ale nikdo z nás naprosto netušil, co nás čeká, takže jsme byli napnutí jak kšandy na tlouštíkovi. V místě vstupu nás čekal nějaký  neveselý pirát, který nás zavedl do první místnosti v které nám temným hlasem vysvětlil co je vše zakázané a Petrovi důrazně vysvětlil, že si rozhodně nepřeje pořízení fotografií a záznamu na který jsme se tak trochu chystali. Po krátkém  uvítání nás pan pirát pustil dál a to nejpozitivnější a uklidňující v tu chvíli bylo, že do naší skupinky přidal ještě dvě cizí malé holčičky, které jsme chtěli dát na začátek naší dospělé a nebojácné party. Holčičky zpočátku vypadaly, že jim první a druhá pozice v naší skupině nevadí, ale po prvním  vylekání mě trochu zbaběle pustili před sebe.  Mohl bych vám vyprávět co na vás kde bafne a vyskočí, ale bylo by to podobné jako vyprávět děj filmu ve frontě do kina. Mohu však říci, že to bylo naprosto skvělý a kdo v sobě nenajde odvahu jej navštívit tak přijde o velmi nevšední zážitek.

Rozkoukávajíc se z předešlé tmy míříme do druhého vchodu, tentokrát na samotnou dráhu. Fronta je krátká a tématem číslo jedna je Petrův plán natočit on-ride video dráhy na GoPro kameru přidělanou na hrudníku k tomu určeným pásem. Pro malé upřesnění GoPro kamera je malá kamerka velikosti zhruba krabičky od cigaret s velmi kvalitním záznamem určená pro nahrávání adrenalinových aktivit. Obsluhy atrakcí však podobné kamery nemají vůbec v lásce a i přes snahu kameru zamaskovat, si pikolík našeho záměru všiml a dal na výběr buď kameru sundat a nebo odejít z atrakce. Kameru tedy neradi, ale poslušně odevzdáváme a jízda může začít. Dráhu již známe z dřívějška, ale novinkou je již zmíněný průjezd chřtánem zlé chobotnice bojující s lodí. Jsme vyvezení na vrchol kde je  vozík po náklonu na malou chvíli zastaven a my hledíme přímo do zubatého otvoru kterým krátce na to prosvištíme. Průjezd otvorem velmi umocňuje zážitek z jízdy a  při pohledu z výšky  máte pocit, že se tam snad ani nemůžete vejít a zůstanete napíchnuti na jednom z mnoha zubů. Krake opravdu nezklamal a ne nadarmo by se o něm dalo mluvit jako dráze řadící se do skupiny těch nejzajímavějších.

Hnedle po vyzvednutí zabavené kamerky se vydáváme na vedlejší dráhu Big Loop, kde je Petrovi kamerka zabavena opět. S pocitem, že GoPro  je v parku snad větší zlo než odjištěný ruční granát se o další nahrávání ani nepokoušíme.  Společně ve skupince dáváme ještě rafty, kde truhláři opravují zábradlí a vystřelovačku Desert Race kde zrovna nikdo nic neopravoval. To byla však v dnešním dni docela vzácnost, protože jestli může mít park své dny, tak to byl zřejmě ten dnešní. Mimo již  zmíněného Limitu, který byl odstaven na půl dne a po kterém lezli mechanici s nářadím, byl během celého dne na delší či kratší dobu mimo provoz například Krake, bobovka či Scream. U volného pádu došlo dokonce k poruše ve chvíli, kdy byla v jeho prstenci posazena část účastníků našeho výletu. Ti byli vyvezeni navrchol, kde se místo pádu dočkali několikaminutového čekání a následné pomalejší spuštění na nouzový režim.  Zpět ale k atrakcím které alespoň co my víme fungovaly na jedničku. Po navštíveném Desert Race, kterého vystřelení je opravdu rázné, jsme si alespoň spravili chuť po minulém týdnu na Blue Fire, u kterého bylo prvotní vystřelení oproti loňsku výrazně mírnější.  Do svolané vodní bitvy chyběla necelá hodina, tak jsme se v naší partě rozdělili na menší skupinky a vyrazili každý po svém, buď fotit, jíst, nebo pokračovat v dovádění na atrakcích. Já jsem s Topíkem vyrazil na jednu z nejočekávanějších atrakcí s názvem Panorama restaurant und Biergarten. Jak již název napovídá, tak řeč je o naší oblíbené samoobslužné restauraci. Bez fronty jsme prošli dovnitř, kde nás po vybrání pokrmu obsluha postavila stranou, protože jim naše vybrané jídlo těsně před námi došlo. Na nějaké menší odstávky a poruchy už jsme zvyklí, tak nás asi 10ti minutové čekání na atrakci nedokázalo rozhodit.  Od lehce zmatené obsluhy jsme se nakonec  očekávaného pokrmu dočkali a mohli se v klidu usadit do první řady, tedy ke stolu s pohledem na vedlejší vodní bitvu. Já i Topík jsme si dali kuřecí medailonky, které však vypadaly jako puky a doteď nám není jasné, jak a proč kuchař něco takového dokázal. Bez ohledu na tvar masa na ve tvaru kolečka horské dráhy jsme si oba pochutnali. S posledním soustem se blížila druhá hodina a tím svolaná vodní bitva. Jelikož bylo ten den velice pěkné  počasí s teplotami dosahujích třicítky, tak se dala očekávat i velká účast a odhodlanost.

Místní bitva bohužel nenabízí pro bojechtivé skupinky zas až tolik příležitostí a skoro by se dalo říct, že je řešena poněkud nešťastně.  Loďky mají dvě strany, do kterých se lidé řadí již postavením do jedné z front na nástupišti. Jedna strana sice nabízí něco málo příležitostí k bezprostřednímu boji mezi loďkami, ale za to  nemá šanci se bránit lidem stříkajících ze břehu. O to hůře, že pozemní palebná síla je velice účinná a pokud je střelec  již předem mokrý a další vody se nebojí, tak ani na vás nezůstane nitka suchá. Na pozemní cíle si může došlápnout osazenstvo loďky sedící na druhé straně, ale i to je v celkem velké nevýhodě. Děla v loďkách se dají natočit jen málo a nezbeda který stojí u děla na břehu po vás může stříkat dlouho před tím, než ho vy sami budete mít v dostřelu.  A to ani nemluvím o lidech na druhé straně loďky kteří se mohou maximálně tak schovat. Bitvu jsme tedy pojali tak, že část se nahrnula do loděk a část k dělům. Dali jsme si dvě jízdy a bylo to v rámci možností této atrakce skvělé a někteří byli opravdu zmáčení jak se patří. Tato bitva vlastně nebyla jedinou nahlášenou akcí. Druhou byl Loupíkovo svezení na volném pádu které následovalo ihned poté. Podstatou bylo doprovodit a podpořit jednoho z pravidelných účastníků našich výletů na místní volný pád, z kterého měl  jako i z dalších volných pádů veliké obavy.  S Loupíkem jsme se nakonec svezli všichni a on sám zaslouží velký obdiv a velký palec nahoru.  Jsi frajer :-)

Po této události jsme se opět roztrhali na menší skupinky. Moje a Topíkovi kroky vedly na na nejlepší parkovou zmrzlinu této planety, jejíž domovem je zmrzlinový domek na konci horské dráhy Big Loop. Jako každý rok to byl pro chuťové buňky koncert a věřím, že kdyby to čekaly předem, tak by se snad oblíknuly i do společenského. Po krátkém rozjímání se opět scházíme do větší skupinky a stavíme se na konec fronty před dřevěnkou  Colossos. Fronta utíká velice rychle a za chvíli už sedíme v předposledním vozíku této divoké dráhy. Obsluha  mě jištěním zamáčkla do sedačky, že jsem se ani nemohl ani nadechnout  a jízda mohla začít. pro tuto momentálně nejvyšší horskou dráha na světě se dají těžko hledat slova chvály a kdybych se mohl nadechnout, tak bych určitě i křičel. Bylo to jako pokaždé naprosto skvělé, ale po odjištění a hlubokém nadechnutí jsme museli pokračovat dále. Zavírací doba kterou má tento park určenou na 17 hodin se nelítostně blížila, tak jsme si ještě zopáknuli Krake, Desert Race a pár dalších atrakcí. Pak už jen zbývalo udělat posledních pár fotek, nakoupit suvenýry a vydat se před brány parku, kde nám Petr udělal společnou fotku.

I přes to, že Heide Park staví nové dráhy a za poslední roky se velmi zvedla jeho úroveň, tak nás při každé další návštěvě něčím nepotěší. Loni zkrátil zavírací dobu o hodinu a atrakce jezdily až od desíti a letos, aby v tom náhodou nebyl zmatek zkrátil o hodinu i dobu otvírací. Podtrženo sečteno: předloni 9 - 18 a letos 10 - 17. Co to má jako být? Zkrátit o dvě hodiny otvíračku v tak velkém parku? Sice je možné zakoupit velice výhodné vstupné na druhý den, ale stejnak by se vedení mělo zamyslet jestli je zrovna tohle správná cesta. Jeho největší konkurent Europa Park má od 9 do 18 a při očekávání velké návštěvnosti je ochotný prodloužit do 19 a leckdy nechá jezdit i o něco déle. Takže Heide Parku, za tohle tedy palec dolů a prober se :-)

Po skvělém dni už nás čekala jen cesta domů a pro některé mohlo být zajímavostí, že naše jediná zastávka v Německu probíhala na benzínové pumpě v místě, kde byly před mnoha lety velice střežené hranice mezi východním a západním Německem. I přes nemalé zdržení na cestě do parku se celý výlet velice vydařil a opět musíme poděkovat všem zúčastněným a budeme se těšit na některém z dalších výletů.

Napsal Vašek HD

Galerie

Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD) Heide Park 2012 (napsal Vašek HD)
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.