říjen 2024
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | |
07 | 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 |
14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
28 | 29 | 30 | 31 | |||
< | > |
Walibi World 2010 (Tým HD - napsala Marťula HD)
Čtrnáct dní od výletu do Europa parku uteklo jako voda a my se už nemůžeme dočkat dalšího výletu – do holandského Walibi Worldu.
Cesta tentokrát nebyla až tak krátká, čekalo nás dlouhých 11 hodin jízdy. V Holandsku jsme se ráno dostali do dopravní zácpy, díky které jsme se zdrželi a dojeli do parku tak akorát na čas. Naštěstí to vůbec nevadilo, park nebývá až tak přeplněn. Jako první atrakci jsme zvolili vystřelovací věž. Stejnou atrakci mají například v italské Mirabilandii, kdy vás po uchycení do sedačky místo volného pádu vystřelí vzhůru k nebesům. Tato atrakce nás tak zaujala, že jsme zůstali sedět v sedačce a nechali se vystřelit ještě jednou. Velký obdiv patří na této atrakci Loupíkovi, který překonal strach z vystřelovacích věží a volných pádů a poprvé v životě se na atrakci svezl. Jako druhá v pořadí přišla na řadu dřevěnka Robin Hood. Opět bez čekání jsme již usedli do vozíku a jeli nahoru na nejvyšší vrchol. Z výšky mi připadala atrakce mnohem větší než je. Jízda na ní se mi však moc nelíbila, docela cuká a také mi nepřipadá až tak moc bezpečná. Proto jsme se rozhodli, že si náladu spravíme na nejlepší atrakci parku – na horské dráze Goliath. Od této dráhy jsem si až tak moc neslibovala, protože nedosahuje takových gigantických rozměrů, jako má třeba Silver Star, ale zkusit to prostě musíme. Prolítli jsme prázdným frontištěm a hurá rovnou do první řady. Docela mě překvapilo, jak dráha rychle vyjede nahoru. První vrchol byl úžasný, připadal mi daleko strmější než má Silver Star, a tak i já otrlá jsem se neubránila a ječela z plných plic. Na druhém nejvyšším vrcholu cítíte, jak vás to nadzvedá ze sedačky. Nebýt jištění, tak snad vylítnete. Tato horská dráha mě rozhodně zaujala a musím říct, že příjemně překvapila. Navíc si můžete u této atrakce zakoupit foto z jízdy nebo dokonce i video z jízdy. Bohužel jsem zjistila, že ne každá kamera je aktivní. Fungovaly jen dvě kamery a to na třetím a posledním vláčku. Líbí se mi, že je na videu zaznamenána úplně celá jízda včetně výjezdu nahoru a dojezdu. Také dostanete originální plastový obal k DVD. To vše „jen“ za 15 Eur.
Poté přišly na řadu vodní atrakce. Nejdříve jsme si vybrali klády. Opět bez jakékoliv fronty jsme usedli rovnou do lodičky a vyjeli. Na těchto kládách je zajímavé to, že vám na prvním vrcholu otočí lodičku a vy první sjezd jedete z kopce pozpátku. Poté vás opět otočí a jedete popředu. Klády se mi zdají hodně zdařilé a propracované, chybí jim bohužel jen pěkná tématika. Tu byste však v parku hledali marně. Druhá vodní atrakce na sebe nenechala dlouho čekat. A proto celý nedočkaví usedáme do vodních raftů. Ty jsou zajímavé tím, že raft vypadá jinak než ostatní rafty v jiných parcích. Prostředkem raftu může protékat voda a tím vás může atrakce lépe zmáčet. Rafty se nám moc líbily, ale jdeme se podívat ještě na vodní bitvu. Když však porovnám vodní bitvy v jiných parcích, tak vodní bitva ve Walibi mi připadá nejvíce kýčovitá. V Mirabilandii je parádní tematická vodní bitva Raratonga, o Europaparku a jeho zdařile propracované letošní novince ani nemluvím. Ale i tak není o legraci na atrakci nouze. Jezdili na ní především mladší děti, které z ní vycházeli docela dost mokří. Proto jsme prozatím atrakci vynechali a vydali se na myšky. Jízda na nich je pořádně divoká, jak se na správné myšky patří. Jízda se mi líbila a určitě bych si ji i ráda zopakovala. Co mě v parku hodně lákalo, byla atrakce stojící hned vedle myšek - Tomahawk. Jedná se o houpající se a zároveň točící se talíř. Nikdo z naší party však tuto atrakci nechtěl vyzkoušet, proto jsem ji vzdala i já. Navíc, když jsem sledovala jak se tváří lidé, kteří z atrakce vychází, rozhodla jsem se, že ji opravdu vynecháme.
Vydali jsme se tedy na zavěšenou horskou dráhu El Condor. Tento typ dráhy nemám v oblibě, protože kvůli mé výšce jsem v sedačce vždy špatně uchycena a celou jízdu protrpím. Ale jít na ni prostě musím, abych měla splněno. Zajímavé bylo, že na této jediné horské dráze v parku jezdily dva vláčky, a tak odbavení bylo hodně rychlé. Přesně jak jsem předpokládala, tak se jízda vyvíjela. Atrakce mi opět pěkně nafackovala a my šli raději na vystřelovací dráhu Xpress. Ta bohužel nebyla funkční. Hold je to neduh vystřelovacích horských drah. Při druhém pokusu jsme již měli štěstí a dráha byla opět plně funkční. Při čekací době kolem 5 minut jsme usedli do první řady vláčku a vjeli do tmavého tunelu. Musím říct, že mě letošní úprava laserů v tunelu hodně nadchla a celá atrakce tím hodně stoupla na atraktivitě. Následovalo vystřelení, které bylo také docela rychlé. Jízdu jsem si pořádně užila. Tato horská dráha rozhodně zaslouží palec nahoru! Ani jsem při jízdě nepostřehla, že vás také atrakce vyfotí. Toho jsem si všimla až v obchodě, kterým procházíte cestou zpět z atrakce. Měli jsme ještě jeden úkol a to, že si vyfotíme celý park z výšky ruského kola. Je to dobrá odpočinková atrakce, na které se stihnete i nasvačit . Park z výšky vypadá moc hezky. I když mu chybí tematika jako v jiných parcích, tak na mě působí hezkým dojmem. Celý je rozprostřen v přírodě, všude samé stromy, které jsou však upraveny. Co mě v parku nejvíce zaujalo je starověký hrad, kolem kterého se rozprostírá jezírko s labutěmi a kačenami.
Pomalu se blížilo 14h a my měli sraz se zbytkem týmu HD a ostatními cestujícími u vodní bitvy. Před vstupem do parku dostal totiž David nápad, že se všichni zájemci mohou sejít u vodní bitvy a pořádně si to proti sobě rozdat. Tentokrát jsem také neodolala a na atrakci šla. Po dojezdu mi připadalo, že jsem byla nejvíc mokrá ze všech. Kromě toho, že na vás stříkají vaši protivníci z lodiček, šplíchají také lidé stojící u vodních děl po stranách atrakce. Mě však nejvíce zlila atrakce samotná. Všude kolem jsou gejzíry a vše možné, co vás může zamokřit, což byl zrovna můj případ. Výhodou je, že hned vedle atrakce je sušička, která stojí 2 Eur. Poslední atrakce, která nám chyběla, je právě Merlinś Magic Castle. Věděla jsem, že jde o virtuální realitu něco jako je Kassandra v Europa parku. Nejdříve nás nahnali do jedné místnosti, kde na stropě promítali starého čaroděje. Začalo se blýskat, hřmít, až zem duněla. Poté nás pustili do druhé místnosti, kde jsme usedli na dřevěnou lavici, které byly v místnosti čtyři. Vždy dvě a další dvě naproti. Poté nás zaklaplo jištění jak na horské dráze a začaly se dít věci. Cítila jsem, že se pomalu propadám dolů, ale nebyla jsem si jistá, zda je to opravdu tak. Když jsem zjistila, že i batoh stojí šikmo, tak jsem tomu uvěřila. Poté jsem si připadalo skoro jako na lavici Top spin, kdy to s vámi pěkně houpe ze strany na stranu. Celkově místnost byla zajímavě propracovaná a vy jste nevěděli, kam se dívat dřív. Musím říct, že se jim opravdu povedla a určitě je mnohem lepší a zajímavější jako Kassandra.
Díky malé návštěvnosti jsme měli projité všechny atrakce opravdu brzy a měli jsme pár hodin na to si park ještě pořádně nafotit, zopakovat si atrakce, které se nám líbily nebo se podívat po obchůdcích se suvenýry. Co nás však docela zklamalo, byl výběr suvenýrů. Takových obchůdků se v parku moc nenachází, a když už na nějaký narazíte, výběr je dost ubohý. Většinou nabízí kšiltovky, trička atd. avšak místo nápisu Walibi World je zda například: Pokemon nebo různé jiné nápisy dle aktuálních oblíbených hitů. U vchodu jsme nakonec přece jen objevili trička s nápisem parku nebo hrnečky. Čeho je bohužel v parku nedostatek, jsou pohledy. Ty v parku neseženete. Myslím si, že je to docela škoda. Stejný problém jsme měli loni například v Phantasialandu. Už půl hodiny před zavírací dobou byly některé atrakce zavřeny. Asi na nich zrovna už nikdo nebyl, a proto obsluha atrakci uzavřela. Do zavírací doby jezdili hlavně Xpress a Goliath. My si šli ještě před park na parkoviště vyfotit Goliath z jiného úhlu a více zblízka. Následovalo ještě hromadné focení všech účastníků výletu tentokráte profesionálním fotografem. A poté hurá domů!
Celkově se výlet vydařil. Počasí nám víc než přálo a celý den se na nás smálo sluníčko. Odnesla jsem to jen se spálenými rameny. Walibi se mi opravdu moc líbí. Nechybí tu jak adrenalinové atrakce, tak atrakce pro celou rodinu. Myslím, že každý si tu najde opravdu to svoje. Líbí se mi i úprava parku, i když jak jsem se už zmínila, zde chybí tematika. Dá se srovnat například s německým Heide parkem, i když bych momentálně v hodnocení dala asi přednost právě Walibi Worldu. Myslím si, že je na parku znát, že byl jeho majitelem Six Flags. Stačí se jen podívat na nevzhledná plechová nástupiště na atrakce, které jsou obvyklé v amerických parcích. V parku chybí atrakce typu 4D kino, laserová střílečka nebo strašidelný zámek. Naštěstí nejsem až takový zastánce těchto atrakcí, tak jsem se bez nich bohatě obešla. Škoda, že je vracečka La Via Volta stále v rekonstrukci, docela ráda bych se na ní svezla. Nepřipadalo mi však, že by ji rekonstruovali nebo že by u ní došlo k nějakému razantnímu zásahu. Vypadá pořád stejně. Možná proto je v rekonstrukci tak dlouho. Nejvíce mě asi zaujal vchod do parku, který mi připomíná vchod do Universal Studia. Vchod vypadá moc hezky i spolu s fontánou a otáčecí zeměkoulí s nápisem názvu parku. Před parkem jsou palmy a vlaječky, prostě si tu připadáte jak v jiném světě. V parku se mi zdálo, že je docela hodně dětí. Asi sem jezdí hodně škol na výlety. Naštěstí nechodí moc na velké atrakce, ale spíše ty dětské nebo například vodní. Na všech atrakcích byly minimální čekací doby, někde dokonce nulové. Déle se čekalo například na první řadu, kdy jste museli nechat odjet dva vláčky, než budete na řadě. Když je v parku málo lidí, jezdí jen jeden vláček, a tudíž odbavení trvá déle, než kdyby bylo v parku lidí více a jezdily vláčky dva. Ve frontišti je dokonce info o tom, jak dlouho budete čekat v případě, když bude v provozu jeden vláček nebo vláčky dva.
Určitě tento park doporučuji všem, kteří v něm nebyli a váhají, zda se do něj mají vydat.
Napsala Marťula HD
Všechna práva vyhrazena. Určeno jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu provozovatelu webu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na www.horskedrahy.eu a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv, MMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích