červen 2024

Po Út St Čt So Ne
01 02
03 04 05 06 07 08 09
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
<   >




2. Den - Hansa Park

Nesmělé sluneční paprsky pronikají skrze stromy do našeho pokoje a začíná nám druhý den naší parkové minitour. Snídaně se nabídkou nese opět v rodinném duchu. Na stole nechybí mimo čerstvého pečiva dva druhy salámů, plátkový sýr, vejce na hniličku a pár druhů marmelád.

Spokojeni se krátce po snídani scházíme u auta a vyrážíme na krátkou cestu podél moře do nedalekého Hansa parku. Mimo prázdné parkoviště nás před branami parku vítá takřka azurové nebe, což nám přes různé předpovědi hnedle zvedá náladu o stupínek výše. Okolí na nás působí dojmem, jako by jsme ani nepřicházeli k parku, od kterého čekáme spíše průměrnost. Je srovnatelný s velkými parky a zejména hlavní brána působí honosně a upraveně. Kupujeme vstupenky za cenu 28 EUR a skrze zmíněnou bránu procházíme na velké náměstí, které nás minimálně co se upravenosti týká opět vyvádí z omylu o naší domnělé průměrnosti. Jelikož velká část atrakcí otvírá své brány až v 10 hodin, tedy hodinu po otevření parku, tak se vydáváme na okružní jízdu vyhlídkovým vláčkem. Ten obkrouží opravdu celý park a my máme možnost vidět většinu atrakcí a zároveň to, jak je park rozlehlý. Necháme se svést zpět do místa nástupu a pomalu se vydáváme k největšímu lákadlu parku, vystřelovací horské dráze Fluch von Novgorod.

Mimo zrychlení z 0 na 100 km/h za 1,4 vteřiny, což je jedno z nejrazantnějších vystřelení na světě, se dráha může pyšnit také přívlastkem „dark ride“, tedy dráha částečně projíždějící ve tmě a zároveň také sklonem jednoho ze sjezdů v úhlu 97 stupňů, kdy se jedná vlastně o sjezd nakloněný dovnitř. Celá atrakce se nese v tajemném až děsivém duchu, což vnímáme již při příchodu k nástupišti, kdy procházíme skrze masivní bránu podél  hradeb až do útrob jedné z hradních budov. Nechybí šibenice, několik opravdu propracovaných strašáků a atmosféru dokreslují mimo jiné zvuky skřípajících dveří a krákajících havranů. V kombinaci s lehce pošmurným podzimem a minimální návštěvností, uvěříte tomu, že je vše skutečné a jen čekáte skrze kterou zeď se před vámi objeví nějaký přízrak z dávné doby. Bez čekání v tmavé místnosti usedáme do vozíku který je jen pro 8 lidí, tedy pro čtyři ve dvou řadách. Vozík popojede z nástupiště, za námi se zavírají vrata a začíná krátká iluze, kdy rytíř vystoupí za tajemného zpěvu ze svého těla. Po ujetí dalších pár metrů následuje velmi razantní zrychlení po kterém už projíždíme nad hlavami ostatních návštěvníků parku. Cestou zažíváme jedno příjemné otočení přes hlavu a zajíždíme do budovy, kde za tmy a efektů absolvujeme další adrenalinovou část jízdy až do samotného konce. Vystupujeme z vozíku a vcházíme do temného labyrintu, který opět navozuje až děsivou atmosféru. V temné chodbě přícházíme k nehybné postavě v černém hábitu s kapucou, kterou velmi opatrně a s očekáváním  čehokoliv obcházíme a pokračujeme labyrintem k východu. Tato dráha ve většině z nás zanechala velký zážitek, ať už z jízdy samotné a stejně tak z atmosféry, která na nás dýchá všude okolo. Jízdu si zopakujeme ještě jednou a poté pokračujeme na další atrakce v parku.

Skrze velmi pěkné prostředí mexika a divokého západu procházíme k raftům, které jsou asi nejzvláštnější rafty které většina z nás kdy viděla. Raft sám o sobě je opravdu kulatý gumový raft od podlahy až po opěradla a hlavně zejména jízda probíhá v obrovském tobogánu, kdy jsme během krátké doby roztočeni mnohokrát dokola. Jízda je velmi dobrá a tématické prostředí hradu je také na velmi potěšující. Pokračujeme dále přes 50 metrů vysoký volný pád, který je pro nás spíše průměrem na 85 metrů vysoký řetízkový kolotoč. I přes absolvování několika podobných řetízkáčů se nám jízda zdála opravdu rychlá a v tomto případě, kdy v nejvyšší rychlosti letíte skoro bokem i značně adrenalinová. Pobavením pro nás a i pro ostatní byla na této atrakci letící bota, která ulétla jednomu z návštěvníků a doletěla nedaleko, na střechu boudy u volného pádu.  Dále se necháme zhoupnout ve velkém zvonu, kdy se opět rozhodně nenudíme a procházejíc parkem absolvujeme několik dalších atrakcí z nichž je zajímavou zejména horská dráha Nessie superrollercoaster, která je 20 let stará kovová dráha s jedním loopigem postavená společností Schwarzkopf, s kterou se v podobě drah setkáváme jen velmi zřídka. I z tohoto důvodu narážíme na jednu doposud nepoznanou kuriozitu a to systém uchycení návštěvníka ve vozíku jen kolem pasu, což u loopigové dráhy rozhodně nebývá zvykem. Jízda je taková, že zmlsaného fanouška HD ani neurazí, ale zároveň v něm ani nic nezanechá. Stejné by se dalo říci i o horské dráze vláčkového typu, který je s Nessie doslova propleten. Přichází náš oblíbený čas a to čas dobrého jídla, který jsme se rozhodli absolvovat ve stylové mexické restauraci. Cestou do ní narážíme na dva autodromy, které mají autíčka v podobě Škoda Octavia a Škoda Fabia, takže se začínáme cítit jako doma :-)

Po usazení v restauraci a celkem dlouhém čekání si většina z nás vybírá Fajitas, tedy tortilu s kuřecím masem na vyloženě mexický způsob. Toto jídlo i s pitím vyšlo na cca 16 EUR, což není určitě málo, ale rozhodně to stálo za to. Po lehkém slehnutí žaludků vyrážíme na obě vodní atrakce v parku, tedy na klády a na menší stříkací loďku. Z obou jsme vylézali spokojení a někteří i docela mokří. Po krátké pauzičce na odpolední kafíčko se zákuskem se necháváme vyvést na rotující vyhlídkovou věž a poté vyrážíme na horskou dráhu Crazy Mine, které přísluší přívlastek myšky. Stejný typ myšek jsme mohli vidět a hlavně zažít i v jiných parcích, ale jízda se nám stejně jako kdykoliv dříve líbila. Opět je celá atrakce zasazena do vždy zajímavého tématického prostředí divokého západu, které sousedí s indiánskou vesnicí, která stejně tak nevypadá vůbec špatně. Krátce na to se nedaleko myšek svezeme na zvláštních člunech na rovném tobogánu a při dalším procházení parku narážíme na něco velmi zajímavého, na lanový park.

Pro ty, kteří nevědí o čem je řeč se jedná o soustavu mnoha lanových prolézaček ve velké výšce nad zemí, kterou často s vypětím mnoha sil člověk absolvuje v bezpečnostním popruhu jištěný na laně. Po krátkém hledání vchodu se čtyři z nás (Pavel, David, Vašek a Aleš) rozhodli bez sebemenšího tušení co je po fyzické stránce čeká tuto lanovou dráhu pokořit. Vpuštěni jsme byli všichni čtyři naráz, což bylo bezva a jelikož byly vždy dvě možnosti trasy vedle sebe, tak jsme se různě míjeli a předháněli.. Vše jsme brali jako velkou legraci než jsme si uvědomili, že náročnost se stále zvyšuje a že dráha je vlastně okruh, z kterého se nedá odejít v prostředku, kdy už toho člověk může mít opravdu plné zuby. Z toho důvodu se Pavel vrací dokud je ta možnost a zbylí tři vyráží dále s pevnou myšlenkou projít celý okruh. Nikdo z nás tří na něčem podobném ještě nikdy nebyl, tak začal boj s provazy, který občas přecházel v grotesku a často i se zvyšující obtížností v  grotesku se značnou dávkou zoufalosti. Nejvíce pozornosti několika diváků a ostatních prolézajících si získal David, který se v jedné části zamotal a docela dlouho nemohl ani dopředu a ani zpět a chvílemi nemohl vlastně vůbec nic. Nakonec se ale zadařilo a všichni jsme živí a zdraví dorazili k východu z atrakce.

Do zavíračky parku jsme stihli ještě pár jízd na již zmíněném Fluch von Novgorod a dalších několika menších atrakcí včetně ještě jednoho vláčku, jehož marnost překonal snad jen psychopatický výraz obsluhy, kdy se člověk ve vlastním zájmu snažil na sebe moc neupozorňovat :-) Pomalu procházíme k východu a všímáme si z jistých úhlů, že konstruktéři se u některých budov ani nesnažili moc maskovat, že jde o kulisy. Ale to je jen maličkost, kterou v tu chvíli vyvážil fakt, že i přes to, že park už zavíral obsluha stále doplňovala mapky do stojanů, takže každý si mohl vzít na památku čerstvou mapku nebo klidně i více, což také nebývá u většiny parků pravidlem. V automatu platíme 2 Eura za celodenní parkování a vyrážíme spokojeni do penzionu. Cestou se ještě krátce zastavíme na jedné z pláží omrknout německé moře, nad kterým většina Čechů láme hůl a poznáváme, že například toto letovisko je takřka k nerozeznání od letovisek v Itálii, či Španělsku, které už jsou pro našince o poznání přijatelnější. Večer se nese ve znamení menší oslavy 35. narozenin jednoho z členů našeho HD týmu, konkrétně Aleše, jehož věrnost Captainu Morganovi opět bere za své. Nic však nepřeháníme, protože víme, že nás zítra čeká nabitý den během kterého navštívíme největší modelové kolejiště na světě ve městě Hamburg a zbytek dne věnujeme přesunu do hotelu v Lipsku, cíle naší další zastávky. Pokud by jsme měli zhodnotit Hansa Park, tak na nás zapůsobil velmi kladně, jak parkovou úpravou, tak nabídkou některých atrakcí jako je například Fluch von Novgorod, rafty, lanový park atd. Užili jsme si v něm velmi zábavný den a určitě si dokážeme představit, že by jsme se ještě někdy vrátili a užili si ho stejně dobře. Nicméně i přes značné kvality park nabídkou atrakcí stále nedosahuje do kategorie TOP parků, jako je například Europa park, nebo Heide Pak, ale propad není moc velký. Názory se mohou určitě lišit, ale jako tým HD ho považujeme za průměr a v pár případech možná za lepší průměr.

3. Den - Miniatur Wunderland

Galerie

2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park 2. Den - Hansa Park
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5