květen 2017

Po Út St Čt So Ne
01 02 03 04 05 06 07
08 09 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31
<   >




Phantasialand 2016 (napsal Topik HD)

Bylo to napínavé jak detektivka. Pojede se nebo se nepojede do Phantasialandu? Dlouho to vypadalo, že se nám nepodaří naplnit autobus, abychom se mohli vydat do tohoto zajímavého parku. Nakonec se přece jenom sešel dostatečný počet lidí a tak výletu nestálo nic v cestě.

Od naší poslední návštěvy Phantasialandu uběhly právě tři roky a od té doby se tam toho docela dost událo. Phantasialand totiž prochází něčím jako permanentní rekonstrukcí nebo lépe řečeno přestavbou. Poprvé jsme v něm byli před deseti lety a od té doby se změnil k nepoznání. Tehdy na nás působil sice sympaticky, ale přece jenom nesl známky času. Však je v provozu již od roku 1967 a tak vlastně příští rok oslaví své padesátiny. Provozovatelé parku si toto naštěstí uvědomují a tak v rámci konkurenčního boje investují do modernizace parku obrovské finanční prostředky. Průmyslové odvětví zábavních parků prožívá dobré časy, a tak bez ohledu na skutečné nebo virtuální krize zábavychtiví návštěvníci do parků chodí v hojném počtu. To se týká samozřejmě jen parků, které mají úspěšnou koncepci rozvoje a k tomu třeba i štěstí v podobě výhodného umístění. Phantasialand do této kategorie patří a tak jsme jeho věrnými návštěvníky.

Takže jsme jednoho zářijového večera nasedli do autobusu a vyrazili na cestu přes 700 km dlouhou, do západního cípu Německa. Předpověď počasí slibovala, že nebude pršet, ale že má být jasno a chladno. Právě totiž skončilo docela dlouhé období vysokých teplot, atakujících třicetistupňovou hranici. My ale víme, že je lepší chladno bez deště než teplo doprovázené deštěm. Cesta uběhla bez problémů a bez kolon, které bývají v hustě obydlené aglomeraci dost časté. Phantasialand otevírá své brány klasicky v 9 ráno a náš autobus již ve čtvrt byl na parkovišti. Parkovištník nadirigoval náš obří autobus mezi osobní vozy, ale to je pouhý detail. Svědčí to jen o stísněných prostorech v okolí parku, kde je zástavba. Některé jiné parky leží na otevřeném prostranství někde v polích. Tak nám zbývala půlhodina do otevíračky, která naštěstí rychle utekla a mohli jsme vkráčet do útrob parku. Tím ale ještě nebylo vyhráno, většina atrakcí se spouští až v 10 hodin. Bylo tedy dost času se v klidu procházet a porozhlédnout se, co je v parku nového. Jedna z mála atrakcí, která již byla v provozu, se jmenuje „Maus au Chocolat“ a okamžitě se u ní vytvořila fronta. Protože fronta nebyla zas tak drastická a do desáté zbývalo ještě dost času, tak jsme si ji cvičně dali. Jedná se o 3D střílečku, atrakci typicky rodinnou. Na využití času a nasátí atmosféry v parku však byla dobrá. Konečně udeřila desátá hodina a tak mohla začít ta pravá zábava.

V každém parku to máme tak, že buď postupujeme nějakým přirozeným okruhem a nebo atrakce bereme od jednodušších po ty náročnější. Phantasialand je malý park, kde jsou atrakce nahuštěny těsně vedle sebe nebo se dokonce proplétají mezi sebou navzájem, aby se co nejlépe využil omezený prostor. Začali jsme tedy dráhou na rozcvičení jak dělanou. Jmenuje se „Temple of the Night Hawk“ a jedná se o dráhu ve tmě. Jezdí skoro už tři desítky let, ale není zase tak úplně obyčejná, je velmi dlouhá, dokonce nejdelší na celém světě. Sice jen v kategorii drah ve tmě, ale nějaké prvenství má. Jízda není nijak dramatická a tak hurá na sousedící myšky „Winja‘s Fear & Force“. Je to jedna z chloub Phantasialandu, jde o myšky, ale s otáčejícími se vozíky a navíc je to dráha dvojitá, sdílející stejný prostor v interiéru tématické části Fantasy. Vždy se dohadujeme, která ze dvou drah je ostřejší nebo lepší. Po sjetí obou drah se vracíme do centrální části parku a volíme osvědčenou taktiku sjet všechny dráhy a atrakce alespoň jednou a potom podle zbylého času si dát eventuální repete těch nejoblíbenějších. Naše další kroky vedly do tématické části Mexico, kde na nás čeká další „evergreen“ zdejšího parku, vláček „Colorado Adventure“. Máme ho velmi rádi a nikdy nezklame. Kde jinde najdete takto splašený vlak, který má hned tři výtahy? Navíc u něj nebývá nikdy příliš dlouhá fronta. Tentokrát ale tomu bylo jinak, na konec fronty jsme narazili velmi brzy, jako ještě nikdy předtím. Bylo to znamení, že se park mezitím zaplnil lidmi a projevilo se to na čekacích dobách. A opravdu, bylo vidět, že kapacita parkovišť je téměř vyčerpána. Naštěstí čekací doby nebyly zase až tak nepříjemně dlouhé, až na výjimky to bylo zhruba 10 – 15 minut. Svezení na vláčku bylo podle očekávání vynikající. Pro tentokrát jsme pouze obešli další zajímavou atrakci jménem „Talocan“. Jedná se o otáčecí lavici. Takových je v ostatních parcích docela dost, ale jen Talocan je jedinečný. Jeho tématické zapracování nemá konkurenci a jen ta tématika způsobila, že při minulé návštěvě Phantasialandu jsem tuto lavici absolvoval, ač jinak zapřisáhlý ignorant všech otáčecích atrakcí. Dále byla na řadě novinka a chlouba Phantasialandu, vodní dráha „Chiapas“. V roce 2013 jsme zde byli hned dvakrát, abychom ji začerstva vyzkoušeli, ale vždy jsme odjeli s nepořízenou. Ohlášené otevření Chiapasu se v sezoně 2013 nekonalo, zkrátka se to nepodařilo stihnout. Takže na nás čekala jízda na dráze, která se chlubí nejstrmějším sjezdem s hodnotou 53°. Jízda byla vynikající s velkým přispěním tématického prostředí, jak je ostatně ve Phantasialandu dobrým zvykem. Kvůli Chiapasu byly zrušeny oboje dvoje klády, ale nová dráha to vynahradila. Kromě toho nasbírala řadu ocenění v různých anketách, včetně nejlepší evropské novinky r. 2014. Svezení vřele doporučuji, ani jsme nebyli moc mokří.

A nadešel čas pro zlatý hřeb programu. V tématické části Mystery vznikla na úkor bývalého westernového městečka nová tématická část jménem Klugheim. Vznikla začátkem prázdnin, takže před pouhými dvěma a půl měsíci. Obsahuje dvě dráhy, vystřelovačku „Taron“ a rodinnou vracečku „Raik“. Phantasialand uvádí, že mají dohromady šest světových rekordů, ale jsou to rekordy v kategoriích trochu účelově vymyšlených. To ale vůbec nesnižuje jejich kvalitu, naopak. Taron se může pyšnit kromě délky 1,3 km zejména dvojím vystřelením. První přichází klasicky na startu dráhy, druhé zažijete v průběhu jízdy. Zážitek je to mimořádný, pro nás to byla v tomto směru premiéra. Ale to jsem trochu předběhl, nejdříve jsme se museli do sedaček Taronu dostat po vyčekání fronty v délce 45 minut, jak uváděla cedule. Samozřejmě jsme tuto dlouhou frontu akceptovali, co nám jiného zbývalo. U žhavých novinek je to vždycky tak, a u novinky takového kalibru to platí dvojnásob. Nakonec to bylo jen něco přes půl hodiny. Svezení bylo fantastické a Taron rázem poskočil v našem pomyslném žebříčku kvality a oblíbenosti drah hodně vysoko. Dráha se proplétá sama se sebou a také s menší sestrou Raik, která s ní sdílí stejný prostor opatřený zajímavou dekorací. Tu jsme si později pro úplnost vyzkoušeli taky. Je to vracečka, kde první půlku dráhy jedete popředu a tu druhou půlku pozadu. Po tomto zážitku jsme potřebovali trochu zvolnit tempo a zároveň nám už vytrávilo. Možností pro hladové je naštěstí v parku dost a tak jsme zvolili Imbiss v čínské čtvrti, kde jinak žádná zajímavá dráha nebo atrakce není, o to hezčí jsou zde dekorace vztahující se k tématické části China. Naopak zde skoro vždy probíhá nějaká show. Po jídle nám stále zbývaly zajímavé atrakce, které nešlo vynechat. Bylo potřeba jít okamžitě na další ozdobu Phantasialandu, na dráhu „Black Mamba“. V tématické části Africa je to dráha jediná, ale o to lepší. Je to zavěšená dráha od výrobce Bolliger & Mabillard a tím je řečeno vše. Tématiku dráhy hodnotíme jedničkou s hvězdičkou. Trochu nás ale překvapilo, když jeden pracovník obsluhy neměl černou, ale bílou pleť. Ale i přes tuto drobnost byla jízda jako vždy vynikající. Mně připadala dnes velmi ostrá, Juldovi naopak o něco méně a postrádal u ní charakteristický hukot, zapříčiněný pravděpodobně výměnou koleček.

Vrátili jsme se do části Mystery, kde na nás čekaly rafty „River Quest“. Jsou podle parku držiteli rekordu ve výšce a také nositeli mnoha ocenění v různých anketách. Rozhodně nejsou tuctové a nespletete si je s jinými rafty. Nejen kvůli jedinečnému designu, ale také kvůli výtahu. Na raftech obecně se vždycky rádi svezeme, tedy my, co se nebojíme vody. Je to zábavná jízda a k nějakému tomu šplouchu vždycky také dojde a někdo, kdo má štěstí, vyvázne třeba s téměř suchým oděvem. Jaký byl náš šok, když hned při prvním, nevinně vypadajícím sjezdu, vytryskl ze středu raftu obrovský vodní gejzír a zalil všechny raftí jezdce bez výjimky. Vodu, která šla přes okraje raftu, jsme už ani nepočítali. Voda z nás crčela proudem, za který by se nestyděla ani stříkací loďka Cataratas Salvajes z madridského Warneru. Docela nás to překvapilo a marně jsme pátrali v paměti, jestli byl River Quest takhle přísný i v minulosti. Kalhoty mi dosychaly ještě v noci v autobuse na zpáteční cestě. V části Mystery a zároveň v celém Phantasialandu nám zbývalo absolvovat poslední zajímavou atrakci. Jmenuje se „Mystery Castle“ a je rovněž výjimečná. Je to totiž volný pád ve tmě, s jiným podobným jsme se zatím nesetkali. I zde hraje tématika podstatnou roli. Trochu ho už známe, takže ten moment překvapení chyběl a navíc obsluha použila jiný program, než jsme zvyklí. I tak to byl adrenalinový zážitek, jak má při výšce 65 metrů být. Tak, a teprve teď jsme prošli všechny špičkové atrakce parku jménem Phantasialand.

Byly už čtyři hodiny odpoledne, počasí naštěstí bylo přijatelné, oblačno bez deště a přijatelná teplota kolem 20°. Naše skupina se roztrhla, každý si ještě zopakuje ty atrakce, které má nejradši. Já osobně jsem si zopakoval Tarona, to nešlo jinak. Ještě udělat nějaké fotky, park je velmi fotogenický a prakticky v něm není hluché místo. Potom jsem kvůli odpočinku vzal zavděk profláknutým představením v 4D kině jménem Piráti s Leslie Nielsenem. No a nakonec udeřila šestá hodina večerní a pohádky byl konec. Na to, jak je tento park malý, toho nabízí překvapivě hodně a ve vysoké kvalitě. Existující prostor je využit opravdu do mrtě. Jak již bylo řečeno, park prochází neustálou modernizací a přestavbou a myslím, že se mu to daří. Vždycky se do něj budeme rádi vracet. Navíc málokterý park má takhle propracované tématické prostředí a v kombinaci s kvalitními dráhami je jeho kvalita velmi vysoká. Tak ještě zbývá 720 km do Prahy, které nakonec uběhly docela rychle a nad ránem jsme mohli konstatovat, že výlet je (úspěšně) za námi.

Galerie

Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD) Phantasialand 2016 (napsal Topik HD)
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.