březen 2024

Po Út St Čt So Ne
01 02 03
04 05 06 07 08 09 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
<   >




Trip de Erlebnispark Tripsdrill 2012

Jelikož už máme v Německu vydatně proježděné ty největší zábavní parky, tak pomalu ale jistě přišla řada na ty menší a o poznání skromnější. Po Hansa parku, Belantis, Plohnu a vlastně i Holiday parku volíme další park  středně menší velikosti jménem Erlebnispark Tripsdrill. Pro náš výlet si stejně jako na jaře rezervujeme dvě přespání a hlavně dvě snídaně v nedalekém penzionu ve vinařské oblasti.

Trasa po české dálnici D5 a německé A6 je úplně stejná jako při našem minulém výletu do Holiday parku, avšak tentokrát na dálnici nemíjíme letecké muzeum Sinsheim s nepřehlédnutelným Concordem, ale sjíždíme z dálnice chvíli před ním. Cesta trvá všehovšudy s jednou delší přestávkou pět a půl hodiny a do penzionu ve vesničce Ochsenburg dorážíme dle předpokladu kolem šesté, kde nás ochotná a usměvavá paní uvádí do našich pokojů. Než budu pokračovat, tak by se hodilo zmínit, že si tak nějak moc nepotrpíme na luxus a hromadu vymožeností které při pouhém přespání stejnak nevyužijeme a vždy volíme spíše levnější rodinné penziony s cenou kolem 30 Eur včetně snídaně na osobu. Ten kdo se v Německu občas ubytovává, moc dobře ví, že 30 Eur je na tamní poměry velice málo a leckdy není jednoduché ubytování v této cenové relaci najít. Nám se to však podařilo, ale to co jsme viděli po otevření dveří jsme opravdu nečekali. Bylo to jako bychom přišli k někomu na návštěvu na kafe. Dřevěná podlaha, interiér vonící novotou, veliká terasa s výhledem na vinice a hlavně kuchyňka se sporákem a lednicí v ceně. V dalším námi obývaném pokoji byla navíc sedací souprava a konferenční stolek. Opravdu příjemné překvapení a i přes velmi nízkou cenu se k nám tak jak bývá v Německu zvykem chovají všichni neskutečně vstřícně a v pohodě. Stejně jako bylo skvělé ubytování, tak skvělá byla i snídaně u které jsme byli sami, protože nám majitelka hotelu vzhledem k brzkému odjezdu do parku ochotně nabídla čas, který nám bude nejvíce vyhovovat. Po výborné snídani sedáme do auta a vyrážíme do 20 km vzdáleného zábavního parku, kam krátce před devátou přijíždíme pravděpodobně jako první návštěvníci. Jsme třetí auto na celkem velkém parkovišti a mám podezření že zbylá dvě auta patří pokladníkovi a člověku který při vstupu kontroluje vstupenky. Po průchodu hlavní branou nepotkáváme jediného návštěvníka, ale ono to má tak trochu své opodstatnění. Větší atrakce otvírají postupně od 10ti a vodní až od 11ti až 12ti hodin. Počasí je po ránu zamračené, přesně tak jak předpověď slibovala a po půl hodině v parku se přehnal i krátký, ale vydatný podzimní deštíček. To nám moc radost nedělá, ale je brzo se také mračit.

Většina výzdoby parku se nese v duchu vinařské oblasti a všeho co je s vinařením spojené. Vypadá to moc hezky a navozuje takovou příjemnou domácí atmosféru. První atrakci dáváme klikatou projížďku v sudech na víno a po ní několik dalších projížděk ve všemožných vozítkách, kterých je po parku opravdu dost. Jedno svezení v jednokolejném vozítku je dokonce takové, že člověk musí vydatně šlapat, aby se vůbec pohyboval a vzhledem délce trati je to docela pěkná rozcvička. Při brouzdání parkem narážíme na betonový plácek ve tvaru osmičky u kterého je postaveno několik desítek kol. Že to nejsou kola ledajaká nám bylo jasné hned od začátku a proto jsme neváhali a vyzkoušeli je. K mání byly dva typy bicyklů a jeden byl lepší než druhý. První neměl střed zadního kola uprostřed, ale šišatý, takže při jízdě hopsalo a druhé mělo pedály přidělané přímo ke středu zadního kola a jízda na něm byla poměrně artistickým kouskem. Jako zábava nám to vystačilo snad na čtvrt hodiny a bylo to prima zpestření. Lehce po desáté hodině vyrážíme na první mírně adrenalinovou atrakci, kterou je horská dráha vláčkového typu. Ve vláčku pro nějakých 30 lidí jelo včetně nás 7 pasažérů, což bylo pravděpodobně pomyslné minimum, kdy může obsluha vláček pustit na trať. O tom svědčil i fakt, že po první jízdě z které jsme vystoupili, nás strojvedoucí stojící u téměř prázdného vláčku volal, zda se nechceme svést ještě jednou. Nabídku jsme přijali, svezli se a poté vyrazili do adrenalinové části, která je v nejvzdálenější části parku. Jelikož rafty a klády ještě nejezdily, tak se naše kroky ubraly k myškám, které jsou stejně jako v Belantis zasazené do prostředí středověkého hradu. Procházíme frontištěm, které je dělané na více jak hodinové fronty až na nástupiště, kde již čeká vozík, do kterého ostřelhbitě usedáme. Jízda je příjemná, rychlá a chvílemi si to vozík štráduje opravdu adrenalinovou rychlostí. U východu je možné v automatu s dotykovým displejem zakoupit fotku z jízdy za 3 Eura, ale toho nevyužíváme a jdeme si jízdu, jak jinak než bez čekání zopakovat. Z myšek odcházíme spokojení, ale neleníme a jdeme jen malý kousek vedle na největší lákadlo parku. Tím je dřevěná horská dráha Mammut, na kterou se při její výšce 30 metrů těšíme nejvíce. Opět procházíme frontištěm, které bere v úvahu až několikahodinové fronty a bez čekání usedáme do zadní části vláčku. Chvíli čekáme než přijde potřebné minimum a vyrážíme na jízdu, která začíná na úpatí stoupání v místnosti s několika efekty a minipříběhem, který mě hodně překvapil a vážně se mi líbil. Jízda která přišla poté byla dobrá, taková správně adrenalinová, ale zároveň to není něco co by člověka vyloženě vystřelilo z bot. Po domluvě s obsluhou zůstáváme sedět ve vozíku a tentokrát čekáme asi 5 minut, než dorazí ještě pár lidí a bude nás minimální počet pro uskutečnění jízdy.  Po tom co dosedl 10tý člověk ve vláčku pro 24 lidí, mohla jízda konečně začít. U výstupu už fotky z atrakce neprodává automat jako u myšek, ale živá obsluha a cena je 5,50 EUR, nebo si můžete zakoupit i DVD s jízdou za necelých 13 EUR. Dráha však jako jedna z mála nabízí docela dobrou možnost nechat se přáteli vyfotit při jízdě u tunelu před hlavním vchodem. Toho později využíváme i my a jelikož jsou klády i rafty stále zavřené míříme do jedné z několika jídelen k zahnání malého hladu, nebo lépe řečeno chuti. Dáváme si gulášovou polévku s chlebem za necelých 5 EUR, které by za takovou cenu mohlo být rozhodně více. Po dojedení se přesouváme o pár kroků vedle na venkovní posezení, které si zpříjemníme kávou a koblížky. Na tomto místě došlo k útoku vzteklou vosou, která přiletěla, bez váhání píchla Topíka do ruky a zase letěla pryč. Asi jí někdo naštval a my jsme byli zrovna nejblíže, nicméně Topík není alergický a nesl to velice statečně. V tu chvíli začínají skrze mraky prosvítat první sluneční paprsky a den je tím rázem veselejší a hlavně díky focení do chybějící fotogalerie máme obrovskou radost.

Mezi tím začaly jezdit klády, které se krátce na to prouchaly, tak jsme zvolili k naší další návštěvě rafty, u kterých je opět udělaný prostor pro frontu lidí dosahující několika hodin. Marně přemýšlím, jestli je to jen taková jistota do daleké budoucnosti, nebo jestli má tento menší park opravdu někdy tak velkou návštěvnost. Při pohledu na prázdné rafty brázdící divokou řeku procházíme až k nástupišti, kde okamžitě nastupujeme do přijíždějícího raftu, který je stejné konstrukce jako v holandském Walibi. Je složený ze čtyř částí, které jsou k sobě přidělány ve tvaru čtyřlístku a nástupiště není klasicky točité, ale nastupuje se na jezdícím pásu, přesně tak jak tomu bylo i ve Walibi. Jízda je v pohodě, občas mezi nás cákne větší proud vody, ale stejně jako rafty holandské si i tyto zaslouží zařazení do kolonky průměr. Žádná sláva se nekonala a my jdeme zkontrolovat klády z kterých mezi tím vypustili i vodu, takže koryto je takřka suché a klády nebo lépe řečeno vany stojí nahromaděné v jednom ze stoupání. Doufáme, že jednu ze čtyř hlavních atrakcí ještě opraví a mezi tím si jdeme ještě párkrát zopakovat myšky a dřevěnku. Po celkem dlouhé době na focení se jdeme opět podívat na klády ve tvaru van, jestli už jezdí a s potěšením zjišťujeme, že je vše v pořádku. Jak jinak než bez čekání opět nastupujeme v pěti lidech do jedné vany a po absolvování jízdy musíme konstatovat, že ani klády nejsou nijak vyjímečné, nebo nějak vyloženě adrenalinové. Skoro by se dalo říci, že jsou při hlavním sešupu až nezvykle líné. I přes to si je ještě jednou zopakujeme a jdeme dál směrem k východu z parku, kde se svezeme v autíčkách, sklouzneme po pytli na skluzavce a projedeme na lodičce která se dá i trochu řídit. To vše završíme volným pádem, který je vážně hezky udělaný, ale dá se považovat spíše za pouťovou atrakci, než za klasický volný pád. Každopádně bych doporučoval jej nevynechat.

I přes to, že se blíží čtvrtá hodina a náš pobyt v parku se chýlí ke konci, tak konec ještě úplně tak není. Součástí Erlebnispark Tripsdrill je totiž jakási zoo s názvem "divoký ráj" o které jsme nevěděli vůbec nic. Podle šipek jsme se zhruba 10 ti minutovou chůzí dostali k lesíku ohraničeného vstupní branou, kde nám obsluha zkontrolovala vstupenku a my prošli vrátky dovnitř v domnění, že nás nemůže čekat nic jiného než klasická zoo. Po asi 100 metrech vidíme za plotem stádo divoké zvěře jako jsou srnci, srnky a tak podobně, kteří se povalují na louce. Vidíme sice i chybějící kus plotu, ale zvířata jsou pořád v dostatečné vzdálenosti, tak nad tím ani moc nepřemýšlíme. Po chvíli míjíme nějaké zvíře které už není za plotem a zle na nás kouká a chvíli na to, procházíme kolem malého roztomilého srnečka který leží kousek od nás. Během několika minut se spustil docela vydatný liják a vidíme, jak se všechny zvířata do této chvíle ležící na louce běží schovat do lesa, v kterém jsme tak nějak zrovna stáli. Během pár minut jsme měli okolo sebe asi 50 kusů různé zvěře, kterou lze za normálních okolností považovat za divokou a někteří si nás přišli prohlídnout opravdu zblízka, což bylo v některých chvílích na dosah ruky. Pár metrů od nás jsme objevili automat na krmení, kde jsme si mohli za 1 Euro koupit krabičku s granulemi, nebo sušenou kukuřicí. V ten okamžik jsme měli okolo sebe zvířat ještě více a přišel se podívat i malý jelen, z kterého už jsme měli docela solidní respekt. Krmení probíhalo celkem podobně jako když hladovému psovi dáváte pamlsek. Zvířata strkala čumáky do krabičky se žrádlem a když jsem nabral krmení do hrsti, tak ještě než jsem ho stačil vůbec nabídnout, tak už jsem měl několik čumáků v dlani. Bylo to vážně skvělý a nic podobného jsem do té doby nezažil a asi jen tak nezažiji. Po průchodu vrátky jsme pokračovali do další části divokého ráje, kde bylo mnoho dalších zvířat, ale my už byli unaveni, tak jsme prošli jen část a vydali se k východu.

Cesta zpět do hotelu nám trvala jen chvíli, kde jsme zjistili, že v hotelové vinárně dnes bohužel nevaří. Vydali jsme se tedy hledat nějakou otevřenou restauraci, kterých je v této vinařské pustině opravdu minimum. Po nějakých 15ti kilometrech nezdaru jsme díky navigaci dorazili do první otevřené, kde jsme si stejně jako vždy poručili všemožné steaky a bifteky v místní úpravě. Za cenu kolem 15 Eur to byla opravdu dobrota a my se mohli spokojeně vrátit do našich honosných hotelových pokojů, kde jsme během krátké chvíle usnuli vstříc následujícímu poslednímu dni našeho výletu. V tom jsme po skvělé snídani vyrazili zpět do naší vlasti, kam cesta opět probíhala bez sebemenšího problému.

Na závěr by se hodilo zhodnotit park, který je vyloženě brán jako menší a o jeho návštěvu mnoho lidí ani nestojí. To je ale trošku chyba. Určitě nedosahuje kvalit top německých parků, ale jak vidno výše, tak o jeden skvělý den se nám dokázal postarat a to jsme ani zdaleka nevyužili potenciálu celé zoo, která je v ceně vstupenky 24 Eur. Proč si tam ten výlet neudělat? Z ČR to není zas až tak moc daleko a celá cesta je po dálnici. Pro mě a mé přátele to byl skvělý den a budu rád, když se do Tripsdrillu a jeho Wildparadies ještě někdy podívám.

Napsal Vašek HD

Galerie

Trip de Erlebnispark Tripsdrill 2012 Trip de Erlebnispark Tripsdrill 2012 Trip de Erlebnispark Tripsdrill 2012 Trip de Erlebnispark Tripsdrill 2012 Trip de Erlebnispark Tripsdrill 2012 Trip de Erlebnispark Tripsdrill 2012 Trip de Erlebnispark Tripsdrill 2012 Trip de Erlebnispark Tripsdrill 2012
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.