říjen 2024

Po Út St Čt So Ne
01 02 03 04 05 06
07 08 09 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31
<   >




4. Den - Disneyland

Po včerejším přejezdu mezi hotely, se budíme do nového dne v o poznání větším a útulnějším pokoji, než tomu bývalo posledních pár dní. Po letmé kontrole počasí pohledem z okna a důkladné kontrole počasí na internetu vyrážíme na naší první snídani v novém prostředí. Snídaně je podstatně bohatší, než několik předešlých, ale ubývající bagety, sýry a salámy obsluha doplňuje jen velmi pozvolna. Během konzumace přichází parta francouzských mladíků  z nichž jeden má na poslech velmi příjemný kašílek, hřmějící na celou jídelnu v dlouhých, ale pravidelných intervalech. Tak jako má superman kryptonit, tak i my máme od dneška svého chrchla, kterému se pokusíme velkým obloukem vyhnout.

Po snídani sedáme do auta a vyrážíme do 25 km vzdáleného Disneylandu, kdy na cestě využijeme pár kilometrů místní dálnice, za kterou zaplatíme 2,10 EUR. Příjezdová cesta je dlouhá rovinka s dvěma pruhy v obou směrech, na jejímž konci je honosný vjezd, v kterém nás vrátný obere o vyděračských 15 EUR za vjezd osobního automobilu. Vzhledem k tomu, že máme na palubě kamaráda se sníženou pohyblivostí a průkazkou ZTP, tak se necháme vést piktogramy vozíčkáře, které nás zavedou velmi stranou před nějakou bránu, kde je zvonek, mluvítko, mohutná závora a ocelové zábrany vyjíždějící ze země do výše kolen. V tu chvíli si nejsme jistí, jestli jsme vůbec přijeli tam kam jsme chtěli, nebo jestli nejsme před vraty místního mafiána, či skladem atomových zbraní. Díky tomu, že s Francouzy je často velmi těžká domluva, tak raději otáčíme auto a vracíme se na parkoviště pro obyčejné smrtelníky, kde zaparkujeme asi 50 metrů od vchodu, takže žádný problém. Od vchodu tedy není to správné slovo, protože z kraje parkoviště je to k branám parku bezmála půl kilometru. Značnou část cesty, ale lemují travelátory, které je možno k přesunu využít a ušetřit nezbytnou energii k návštěvě parku samotného.

Procházíme bezpečnostní prohlídkou, která není moc důkladná a dostáváme se na náměstíčko, kde si může návštěvník vybrat zda chce navštívit filmová Walt Disney Studios, nebo klasický Disney Park, do kterého se dnes chystáme i my. Se vstupenkami to máme zařízené tak, že pro dva z nás jsme třídenní vstupenky zaplatili přes internet a zbylí dva si musí vyřídit vstupenku pro ZTP + doprovod přímo na místě. V tu chvíli začíná ta správná groteska, kterou si mohl Disney klidně i odpustit. Po postavení Topíka do fronty na lístky a vyčekání krátké fronty nám bylo řečeno, že stojíme špatně, že vstupenky pro ZTP se prodávají někde na druhé straně haly, což se člověk nedozví jinak než osobně. Vyrážíme tedy k pokladnám pro postižené, které vypadají jak okna pro prodej zmrzliny a u obou je krátká fronta která nepostupuje, protože odbavení jednoho návštěvníka trvá 10 - 15 minut. Od všeho se dělají kopie a každému člověku vytváří složku jak u lékaře. Navíc hned vedle pokladen zrovna probíhalo čištění chodníku strojem s tlakovou hadicí, takže byl u pokladen i pro zdravého člověka skoro až nesnesitelný hluk, který navíc velmi znesnadňoval komunikaci s pokladníkem. Ještě jsme ani nevešli do Disneylandu a už jsme ho měli chuť zapálit. Po tom co jsme si ještě s Davidem vyměnili vouchery za vstupenky, jsme mohli po zhruba hodině pekla vstoupit do Disney Parku.

Ihned po průchodu bránou se můžeme pokochat velkolepým pohledem na hrad postavený uprostřed parku a který je jeho naprostou dominantou. Ten svou polohou spojuje všechny čtyři tématické části a děje se u něj mnoho zásadních události včetně průvodu a noční show. My na rozdíl od většiny návštěvníků parku, nemáme dnes v plánu nějakou velkou zábavu, ale chceme tak hezký park důkladně nafotit a natočit, aby jsme měli dostatek materiálu na naše stránky. Vybavení čítalo dvě kamery, jeden hi-end compact fotoaparát a zrcadlovku. Díky počasí které si s námi hrálo tak, že chvíli bylo zataženo a chvíli svítilo sluníčko jsme to neměli vůbec jednoduché. Navíc jsme si vybírali mnoho míst která musíme nafotit a natočit, ale až se sluníčko otočí z druhé strany.

První částí kam míří naše kroky je tématická část Frontierland, která se nese v duchu divokého západu. Kvůli správnému zahřátí na parkovou provozní teplotu hned zkraje zavítáme na libově udělaný vláček Big Thounder Mountain, který jede nejdříve pod vodou a potom lemuje skály uprostřed jezera. Po vystání krátké fronty a usazení do pohodlného vláčku si to štrádujeme velmi dlouhým tunelem, kde není na špičku vlastního nosu vidět a po několika středně ostrých průjezdech kolem skal se tunelem vracíme zpět. Horská dráha, byť tématicky nádherně zpracovaná, ale až na průjezd tmou žádný velký adrenalin nenabízí. Není, ale divu, protože  Disney park se snaží být především parkem rodinným a cílem je, aby si z atrakcí děti a babičky odnášely úsměv na tváři a ne doživotní trauma a strach ze všeho co jezdí po kolejích. Po vystoupení nastává nezbytné pobíhání s foťákem a kamerou po celé části, v které toho pro nás dospěláky mimo vláčku, parníku a domu hrůzy vlastně ani není.

S plánem, že se do Frontierlandu vrátíme později, lehkým krokem přecházíme do tématické části vedlejší s názvem Adventureland, která je ve stylu pirátů a dobrodružství. Stejně jako v předchozím případě jdeme přímo k horské dráze Indiana Jones and the Temple Peril, která je ve skutečnosti mnohem kratší než její název. Opět skoro bez čekání usedáme do vozíků, kde Topík jen tak mimoděk utrousí, že upoutání do sedaček je tak pečlivé, že by člověk nevypadl ani při loopingu, načež jsme docela překvapivě zjistili, že jeden na trase opravdu je. Vtipné na tom všem bylo to, že na rozdíl od většiny ostatních atrakcí s loopingy kde obsluha nenechá do vozíku nastoupit člověka s čímkoliv větším co k němu není pevně přidělané, tak tady i když o loopingu nevíte, vás nechají nastoupit třeba i s krosnou na klíně, nebo nočním stolkem v podpaží. Odstředivá síla v jediném loopingu tlačí vše volně ležící směrem dovnitř vozíku, takže cokoliv co by vám mohlo vypadnout najdete někde pod nohama. Dráha to opět není špatná stejně jako předchozí vláček, ale také je i přes jeden looping dělaná spíše na rodinnou pohodu, než na nějakou adrenalinovou parádu. V této části je ještě několik málo atrakcí pro děti, ale nás dospělé zaujal vyhlídkový strom a hlavně pirátská projížďka na téma známé partičky z Karibiku. Tentokrát úplně bez čekání nastupujeme do loďky a absolvujeme celkem zajímavou plavbu, velmi podobnou I Corsari v Gardalandu, nebo Piraten in Batavia v EuropaParku. Tato se nám zdá o malý stupínek lepší, než obě zmíněné a to hlavně díky pečlivému, ale decentnímu provedení. Nejeden německý návštěvník, by mohl namítnout, že tam bylo plno nevyužitého místa na nějakého sádrového trpaslíka, nebo větrný mlýn od vietnamského obchodníka z českého pohraničí, ale nám se to líbilo pěkně vzdušné a nepřeplácané. Celou část jsme opět pečlivě zdokumentovali a nastal ideální čas na zahnání hladu, který jsme stále odsouvali díky ideálním podmínkám na focení a natáčení. Zavítali jsme do restaurace kousek od dráhy Indiana Jonese, kde jsme si s Davidem poručili Menu-2, obsahující boloňské lasagne, rozpečenou bagetu/salát, zmrzlinu a nápoj. Vše stálo 12 Eur, porce to byla věru vydatná a na parkové poměry za velmi dobrý peníz.

Po jídle jsme si to zamířili do další tématické části Fantasyland, která je ještě více věnována dětem a v které budete adrenalinovou atrakci marně hledat. Teda až na bludiště, v kterém se nám s Juldou podařilo zabloudit a plavbu It´s a small world, která je vážně pěkná, ale poslouchat stále dokola tu samou melodii už adrenalinem lehce zavánělo. I přes písničku, kterou si budete večer broukat ze spaní, návštěvu vřele doporučujeme i když zrovna nejste dítě, nebo se za něj nepovažujete.

Když se vracíme zpět k centrálnímu hradu, tak zrovna začíná průvod, díky kterému se můžeme přesvědčit, že návštěvnost dnes není zas až tak malá jak by se ve velkém parku mohlo zdát. Celá trasa průvodu byla obléhána obrovským množstvím lidí a někteří čekali na výhodné pozici i hodinu před začátkem. My přišli asi 5 minut po začátku, takže jsme volili náhradní plán sledovat a nafotit průvod z hradního cimbuří, což se nám nakonec povedlo. Alegorické vozy byly úžasné, často velmi přeplácané, ale byly dělané tak, aby se líbily hlavně dětem. Ty byly z průvodu nadšené a na své pohádkové hrdiny volaly, mávaly a ukazovaly nám adrenaliňákům, že Disneyland je opravdu park hlavně pro děti. Velmi roztomile vypadali malí návštěvníci hrdě se procházejících v kostýmech pohádkových postaviček a o něco méně roztomile, ale pohodově vypadali dospělí s ušima Mickeymouse, nebo mašlí myšky Minnie.

Po skončení průvodu a prošmejdění hradu, nás čeká poslední z tématických oblastí říkající si Discoveryland. Tato část vypadá velmi zajímavě a nese se v lehce nadčasovém duchu hvězdných válek, vesmíru a všemožné techniky. Kolem simulátoru Star Tours díky hodinové čekačce jen procházíme a zastavujeme se až u vystřelovací dráhy Space Mountain - Mission 2, na kterou se velmi těšíme. Takřka bez fronty přicházíme na dvojité nástupiště, kde opět bez nějakého většího vzrušení obsluhy nad zavazadly nastupujeme do vláčku. Vystřelení směrem vzhůru  je celkem rázné, ale krátce na to je jízda zpomalena na rodinné poměry a přechází v jízdu ve tmě, kde vláček drncá tak silně, že se opět stává nerodinným. Po vystoupení nastává přesně ten pocit, kdy jste rádi, že máte drncání za sebou a doufáte, že se v partě nenajde odvážlivec, který by si chtěl jízdu zopakovat. Absolvujeme ještě nudnou procházku Nautilus, u které jsme si uvědomili, že je procházkou až tehdy, když se na konci frontiště objevil místo atrakce východ. Opět vylézá sluníčko a my obíháme celý park s úmyslem dofotit a dotočit vše co jsme nestihli, nebo si nechali na později. Při té příležitosti se svezeme ještě jednou na vláčkové horské dráze, pirátské projížďce a malém světě.

Pomalu se začíná smrákat, my už jsme unavení, ale za hodinu začíná noční show Disney Dreams, na kterou jsme slyšeli jen samou chválu. Už docela prochladlí ulovíme volný stolek v jedné z kaváren na hlavní třídě a u velkého kafe vyčkáváme až do začátku show. Odbyla devátá hodina večerní a z celého hradu se stalo velké promítací plátno. Určitě většina z vás viděla představení promítané na Staroměstský orloj, tak Disney Dreams je v podstatě to samé, jen doplněné lasery, světelnými efekty a ohňostrojem. Opět je to spíše pro děti a zbytečně natahované, ale závěr s gradujícím ohňostrojem je naprosto úžasný.

Dozní poslední tóny show a obrovský dav lidí se začne přemisťovat směrem k východu. My se necháme bez rozmyslu proudem lidí unášet, ale začínáme míjet obchůdky, okolo kterých jsme cestou do parku rozhodně nešli. Říkáme si, že je to jen vychytralý způsob, jak přimět návštěvníky k nákupu a pokračujeme s davem. Jak tak pořád jdeme, tak dav začíná řídnout, všichni postupně zachází do okolních hotelů a my najednou zůstáváme na ulici sami. V tu chvíli nám dochází, že je něco špatně a taky že jo. Díky zábranám, aby lidé neodcházeli přes stanoviště vstupní kontroly jsme přehlídli průchod k parkovišti a nachodili jsme navíc snad třičtvrtě kilometru. To nám, ale náladu nezkazilo a na druhý pokus už jsme dorazili na parkoviště na které se zítra opět vrátíme, aby jsme navštívili i druhou část Disneylandu jménem Walt Disney Studios.

Přejít na pátý den  - Walt Disney Studios

Galerie

4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland 4. Den - Disneyland
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.