prosinec 2024

Po Út St Čt So Ne
01
02 03 04 05 06 07 08
09 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31
<   >




10. Den - Phantasialand

Tak, dneska je poslední parkový den, nejsme ve Francii, jsme v Německu v Kolíně nad Rýnem a pojedeme do Phantasialandu. Nejdřív ale musela proběhnout veledůležitá činnost, a sice hotelová snídaně. Na rozdíl od předchozích dvou hotelů byla tentokrát na úrovni, i když hledání teplých pokrmů bylo marné. Zato si člověk mohl vybrat z většího množství různých sýrů, salámů, sladkostí atd., hlavně byly tácy s jídlem ihned a v dostatečném množství doplňovány. Dobře se najíst je základ, a tak jsme dobře naladěni dorazili na parkoviště u parku.

Park otevírá v 9 hodin, ale všude bylo ještě úplně prázdno, až to působilo velmi nezvykle. Ale brzy jsme přišli na to, proč to tak je. Atrakce totiž zahajují svůj provoz až úderem desáté hodiny, a tak nám nezbylo než se procházet po parku a sledovat změny, které se zde odehrály od naší poslední návštěvy v r. 2008. Těch změn nebylo zrovna málo, zcela jinak vypadá prostor hlavního náměstí, kde dřív byla Brandenburská brána na konci vstupního bulváru a dále typická skála s vnitřní projížďkou a mnoho dalších věcí, třeba patrový kolotoč byl přemístěn z prostoru za Brandenburskou bránou k bývalému hlavnímu vchodu a tak dále. Další velká změna souvisí se stavbou zbrusu nové vodní dráhy Chiapas, která částečně sdílí prostor s vláčkem Colorado Adventure. Bohužel dráha ještě nebyla v provozu, i když už je velmi blízko úplného dokončení a dlouho se zdálo, že se to stihne. Nestihlo se to ani za další týden, kdy jsme v parku byli znova, tentokrát s autobusovým výletem. Mezitím nastaly velmi chladné dny, léto se chvatně rozloučilo a tak je otázka, jestli vůbec bude Chiapas letos otevřen nebo jen na posledních několik říjnových dní. Asi při výstavbě došlo k nějakým velkým problémům, jinak si to nedokážeme vysvětlit. Díky nedokončenému Chiapasu je v provizorním stavu celá mexická část a tento kousek parku, zejména westernová ulička, vedoucí podél plotu k bočnímu vchodu pod věží Mystery Castle, působí najednou přerušeným a opuštěným dojmem. Věříme ale, že po úplném dokončení bude zase všechno hezké. Až během procházení parku jsme zjistili, že dvě atrakce nezačínají až v 10 hodin, ale už o půl desáté. Jsou to laserová 3D střílečka Maus au Chocolat a také naše oblíbenkyně, na kterou nedáme dopustit, Black Mamba, ozdoba Phantasialandu.

Počasí bylo dnes opravdu krásné, modrá obloha ozdobená krásnými beránky, ale byla neskutečná zima a foukal ledový vítr. Proboha, vždyť je teprve 16. září! U jedné cedule jsme si všimli, že dnes není v provozu otáčecí lavice Talocan a rafty River Quest. U Talocanu mi to nevadilo, u raftů už ano, protože se jedná o vydařenou atrakci. Asi v poledne se Talocan rozběhl a tak jsem tušil, že ho asi budu muset dát :-(  Po desáté hodině se park přece jenom začal zaplňovat, takže nepůsobil liduprázdným dojmem, jak se později ukázalo, návštěvnost ale nakonec nebyla nijak vysoká, takže většina atrakcí měla prakticky nulovou čekací dobu. Kdy se vám povede, že jdete na Mambu a tam už na vás čekají, aby se mohly zaklapnout popruhy a jede se? Paradoxně nejdelší čekačka byla v čokoládovém domě se střílečkou, skoro 20 minut. My jsme zahájili adrenalinovo relaxační den jízdou na horské dráze ve tmě, děláme to tak vždycky, je povinnost ji jednou sjet a už se k ní nevracet, je to spíš takové zahřívací kolo. Po ní byly na ráně skvělé myšky Winjas, prošli jsme dlouhým klikatým frontištěm až na nástupiště a rovnou do vozíku. Hned poté přišla na řadu její sestra, samozřejmě opět bez fronty. Když jsem si představil asi 45 minutové fronty z minulé návštěvy a kde až tehdy končila fronta... No a pak už to šlo ráz na ráz: Black Mamba, Colorado Adventure, volný pád Mystery Castle, zmíněná 3D střílečka, která je novou atrakcí a samozřejmě s dokonalými dekoracemi. Díky malé rozloze parku a minimálním čekacím dobám jsme za chvíli zjistili, že máme zvládnuté všechny hlavní atrakce parku, a to bylo krátce po poledni.

Tak jsme přepnuli rychlost ze zběsilé na relaxační, šli jsme se ještě podívat na nějaké projížďky a ještě jsme chtěli okouknout vodní bitvu, která je také nová. Ta nás ale velmi zklamala, prakticky to není vodní bitva, jak ji známe třeba z Walibi nebo Heide Parku. Na loďkách jsou sice vodní děla, ale můžete stříkat tak do vody nebo v nejlepším případě na jakési kůly, které představují asi terč či co... Tématicky ale byla atrakce velmi pěkná, to prostě u Phantasialandu není jinak možné. Takto jsme volně procházeli park, poté jsme se opět na chvíli rozdělili, samozřejmě musela proběhnout káva se zákuskem, po téhle stránce musíme Phantasialand opravdu pochválit, stánků s občerstvením je tam opravdu dost, i restaurací, a byly všechny otevřené, ne jako například ve Walygatoru, kde více než polovina stánků nebo jídelen již spala zimním spánkem. Přemýšleli jsme potom, kam zajdeme na oběd, a jasnou volbou byla mexická restaurace, kterou si pamatujeme od minule. Je to sice restaurace s obsluhou, ale tady to nevadí, bylo celkem prázdno a vybrat to správné jídlo také nebylo těžké. Zvolili jsme posezení na zahrádce a asi to nebyl dobrý nápad. O jídlo se s námi chtěly podělit všudypřítomné vosy, které byly neuvěřitelně houževnaté a neodbytné, ještě více než jejich francouzské kolegyně. Vůbec ta naše tour se nesla ve znamení vos (a včel) a byl to takový leitmotiv naší dovolené. Druhým záporem posezení na zahrádce byla zima a vítr, i když bylo nejteplejší období dne, tak si myslím, že ručička teploměru přelezla desetistupňovou hranici jen o tloušťku vosích křídel.

Ale po výborném obědě ještě nebylo hotovo... Ještě na nás zlověstně čekal Talocan. Bohužel byl zprovozněn a tak tedy s plnými břichy jsme se na něj vydali, je to přece povinnost, nebo se mýlím? Utěšovalo mě jenom to, že jsem na něm už jednou byl, krátce po jeho otevření před pěti lety, a přežil jsem to, i když jenom o fous. Nikdy bych na otáčecí lavici nevlezl, ale Talocan je přece něco jiného, je tématický. Byli jsme sice první na ráně, ale obsluha naši miniskupinku rozdělila, Vašek šel do přední řady, a já s Juldou jsme museli jít do řady zadní, která je navíc otočená, takže obě řady sedí zády k sobě. Tato zadní řada je ochuzena o tématičnost v podobě ohňů a vodotrysků, ale zase je obohacena o více otáčení vlastně obráceně, po zádech. Celou dobu jsem věděl, že ta potvora lavice má jasný úkol: vytřást ze mě ten výtečný oběd, který stál 15 eur. Nepovedlo se jí to.

Nebylo ještě zdaleka ani 18 hodin, a my jsme měli náš oblíbený Phantasialand prochozený křížem krážem, každý si ještě dle libosti zopakoval některé atrakce, zejména Black Mambu, a vlastně jsme zjistili, že už můžeme zamířit k východu, užili jsme si to a hlavně, za týden se sem vracíme s autobusovým výletem. Ještě malou poznámku k vozíčkářům, na rozdíl od Disneylandu a Asterixu to tady nemají tak jednoduché, skoro na všechny atrakce se jde po schodech. Jinak ale Phantasialand sklízí naši chválu, máme ho rádi, nemá sice tolik horských drah, ale zato má atmosféru a nudu v něm také nepoznáte. Dnes tedy nejezdila žádná vodní dráha, ale v té zimě to zase tak moc nevadilo, i když rafty River Quest jsou prostě skvělé a Chiapas bude doufám taky skvělý.

Okamžikem opuštění brány de facto skončila naše Tour de France (a trochu tedy i Germany) a tak nezbylo než nasednout do auta a vrátit se na hotel. Cesta vedla dílem po dálnici a dílem po víceproudé magistrále, byl docela silný odpolední provoz. Nikdy to není příjemný pocit, když dojedete policejní vůz, protože jede pomalu a tak ho tedy předjedete. Na můj vkus se docela dlouho držel za námi, když jsem změnil pruh, změnil ho také, když jsem se vrátil do pravého, vrátil se tam také. Nakonec nás tento zelenobílý vůz předjel a jeho posádka si mohla oči vykoukat. Čím jsme je asi zaujali? I když byli před námi, tak s námi drželi stopu a nakonec přišlo to, čeho jsem se obával: rozsvítil se nápis Follow me a tak bylo jasné, že dojde asi ke konverzaci. Vytáhli nás na vedlejší silnici a ke konverzaci poté skutečně došlo. Byla v němčině, ale dostatečně výmluvná. Část našeho týmu (jména ze mě nedostanete ani mučením) se domnívala, že v Německu není třeba se poutat bezpečnostními pásy. Nebo poutat, ale tlačící pás si popotáhnout tak, aby netlačil. No, nechci se v tom nějak pitvat, ti dva, co nás zastavili, tahali za delší konec provazu a proto došlo k mírnému vylepšení rozpočtu Spolkové republiky... Do hotelu už to byl jinak jen kousek, takže sečteno, podtrženo, 6 dní v parku a jedna Paříž. Zítra už zbývá jen cesta domů.

Přejít na jedenáctý den - Cesta domu, Souhrn Tour de France 2013

Galerie

10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand 10. Den - Phantasialand
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.