červenec 2018

Po Út St Čt So Ne
01
02 03 04 05 06 07 08
09 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31
<   >




Heide Park 2014 (napsal Vašek HD)

Od posledního výletu uběhly přesně dva týdny a my vyrážíme opět, ale tentokrát do druhého z německých parkových velikánů, nad jehož branou svítí do dálky velký žlutý nápis Heide Park.
Předpověď počasí slibuje více jak dvojnásobnou teplotu, než u výletu nedávného a hlavně bychom měli být ušetřeni občasně vydatného deště, který doprovázel naše dovádění v Europa Parku.


Scházíme se opět na stejném místě a vyrážíme na dlouhou cestu, která je naprosto všední a neudálo se naštěstí nic, o čem by bylo nutné nějak vyloženě psát. Předpokládaná "stau" na rozkopané dálnici u Hannoveru byla naštěstí pouze symbolická, takže čas na snídaňovou pauzu a rozdání vstupenek byl více jak dostatečný. Po příjezdu na parkoviště, kde jsme byli mezi prvními návštěvníky, nemohlo chybět společné vyfocení a pak už následovalo jen krátké čekání na otevření mohutných vrat samotného parku.

Naše menší skupinka opět volí vlakovou dopravu a přesouvá se do zadní části, kde na rozehřátí vybíráme stařičkou, ale celkem ostrou dráhu Big Loop, která umí příjemně uvolnit zatuhlý krk po dlouhé cestě. Protože nejbližší dráhou od velkého lupu, je hnedle náš oblíbenec Krake, tak neváháme a jdeme se postavit do velmi krátké fronty. Neuběhne snad ani 10 minut a my už sedíme v první řadě a padáme střemhlav do chřtánu chobotnice. Svezení je prostě pecka a navzdory její krátkosti, je pro mě jednou z nejlepších drah, na kterých jsem kdy byl. Většina z nás už je dostatečně zahřátá do parkového tempa, tak další volba padá na horkou novinku "Flug der Dämoner", který je prvním wing coasterem v Německu a zároveň jedním z mála v celé Evropě. První dráha tohoto typu byla na našem kontinentu postavena teprve před třemi lety, takže pro všechny z nás bude jízda naprosto něco nového. S velkým očekáváním přicházíme ke vchodu na Démona, kde nám obsluha oznamuje, že zrovna nefunguje a neví kdy fungovat bude. Ještě před chvíli jezdil a najednou už ne, takže radost zrovna nemáme, ale stejně nenaděláme nic.

Pokračujeme tedy parkem po směru hodinových ručiček, kde narážíme na volný pád Scream, bobovou dráhu a zavěšenou loopingovku Limit. Pokud máte rádi jemnou jízdu alá Black Mamba, nebo Katun, tak 15 let starého Limita obloukem obejděte a raději se ani neotáčejte.
Jízda je vážně drncavá, cukavá a jediné co dělá jízdu zvládnutelnější, je nové výrazně měkčí polstrování kolem hlavy, protože dříve člověk z dráhy vylezl a připadal si jak fackovací panák.

Všichni jsme to s červenýma ušima ve zdraví zvládli a tak přišla na řadu odměna v podobě nejlepší parkové zmrzliny na konci již zmíněného Big loopu. Pojídáme výbornou zmrzlinu a nenecháme si dobrou náladu zkazit ani tím, že ze směru Démona neslyšíme žádné hučení jedoucího vozíku a žádné pištění, které by ukazovalo, že opět jezdí. Hučení a pištění však slyšíme z druhé strany směrem od dřevěnéno kolosu, takže volba je jasná.
Na nejvyšší dřevěné horské dráze světa jezdí dva vláčky, což nás mile překvapuje, protože to nebývá zrovna dobrým zvykem. I přes to, se začíná dělat kratší fronta, která ale nedosahuje nijak velké doby.
Jízda opět super a připadne mi, že je rok od roku více a více drsnější a cukavější. Colossos byl na poměry dřevěnky vždy až příliš jemný, tak to vypadá, že nám z něho vyrůstá pořádný dřevák a jen doufám, že nepůjde ve stopách Zeuse z Asterix parku, po kterém mě bolelo celé tělo ještě dva dny.

Další na řadě je vystřelovačka Desert Race, kde jezdí pro změnu pouze jeden vláček a rafty, po kterých přichází čas oběda. Rozhodli jsme se protentokrát vyzkoušet restauraci "Sněz co můžeš" v bílém baráku na břehu parkového jezera. U vstupu platíme 14 Eur, povolujeme preventivně opasky a jdeme se chopit táců s vidinou hodně slušné žranice. Velmi skoupá nabídka však nabízí z hlavních jídel pouze pizzu a těstoviny v různých variacích. Namíchat si můžete několik druhů salátů a k tomu neomezeně čepovat limonádu či kafe. I přes to, že 14 Eur není na německé parkové poměry zrovna moc, tak nabídka byla opravdu malá a koncept "sněz co můžeš" pak postrádá smysl, když není skoro co jíst.

I přes menší nabídku, jsme do sebe nacpali co se dalo a vyrazili pokračovat v putování parkem.
Fakt, že vidíme jezdit Démona nám ještě více zvedá náladu, ale nemáme tu odvahu pokoušet štěstí a pokřtít novou dráhu odevzdáním 14 Eur zpět. Jdeme teda na klády, Krake a pak konečně vcházíme do frontiště letošní horké novinky. Díky tomu, že skoro půl dne nejezdila se vytvořila fronta, v které ale nečekáme déle než půl hodiny a jsme usazeni do hodně zajímavého vláčku. Jízda je perfektní a jak správně podotknul jeden z účastníků výletu, tak díky rozmístění sedaček je pocitově rozdílná na určitých místech vláčku. Mimo dobře známý rozdíl v rychlosti předních a zadních míst, zde o prožitku rozhoduje také to, v jaké ose dráhu projíždíte. Elementy se zde neopakují v párech na obě strany, takže můžete sedět vepředu úplně vpravo, nebo vzadu úplně vlevo a při rozpětí křídel může být rozdíl velmi výrazný. Démon je výborný, ale pořád moc nechápu co parky vede ke stavění podobných typů drah, protože ať už je postaví kdekoliv, tak tam žádnou velkou slávu zrovna nedělají a běžný návštěvník by mnohem lépe slyšel na dráhu typu DragonKhan, nebo Katun.

Po vystoupení přidáváme na kroku a jdeme do strašidelného zámku Krake Lebt, který zhruba za půl hodiny zavírá. Minulý rok nás uváděl pečlivě namaskovaný pirát a bylo to super, ale dneska nás přivítala nějaká slečna, u které se na maskování docela šetřilo a nenapravilo to ani rádoby drsné a neomalené pirátské chování. Uvnitř to bylo oproti posledním rokům lehce upravené a opět si nemohu odpustit výtku, že potenciál atrakce, kde straší živí lidé zde zůstává těžce nevyužit.
Na druhou stranu, pracovat jako člověkochobotnice ve strašidelném zámku, asi taky není práce snů :-)

Konec se kvapem blíží, tak opakujeme Krake, Colossose a dalších pár atrakcí. Ke konci se rozdělujeme na menší skupinky a nebyl bych to já, kdybych nezabrousil k prosklené budce na tahání plyšáků.
U první jsem měl zálusk na jednookého žlutého moulu, u druhé na Sťuího z Griffinů a u třetí už ani nevím, protože se na to snažím zapomenout. I přes to, že mi je znám princip náhodné síly stisku, tak touha ulovit plyšáka je silnější než já. No, odcházím asi o 15 EUR lehčí, bez mouly a Stewieho ale příště se těšte, to vám povídám!

Zbývá už jen pár desítek minut provozní doby parku, tak uděláme ještě pár fotek z otočné rozhledny, koupíme libovou sadu hrnečků a šviháme k autobusu. Následně už příchází jen bezproblémová cesta domů a zasloužený odpočinek po náročném dni a dlouhé cestě.
Opět velké díky všem zúčastněným a doufáme, že se s Vámi uvidíme někdy příště.


Napsal Vašek HD

Galerie

Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD) Heide Park 2014 (napsal Vašek HD)
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.

Renáta Daňková , 30.11.2014, 17:30: Reagovat:

Dobrý den,
letos jsme byli s rodinou v Europaparku, kam by se děti(15, 12) rády vrátily. Zaujal mně ale i Heide park. Ráda bych se Vás zeptala na radu, zda jsou parky si podobné a jestli je tam stejné vyžití. Máme už něco sježděného a vyhledáváme hlavně adrenalin. Moc děkuji za názor.
Renáta Daňková

danko.caslav@seznam.cz